středa 12. května 2010

České děti s dárky od Wehrmachtu

Lukáš Beer
Snímek vlevo byl pořízen ve slunečné sobotní dopoledne dne 22. května 1943 před pražskou štábní budovou německé branné moci. Vidíme na nich část z 16 hlavních výherců soutěže, kterou Wehrmacht vypsal pro českou školní mládež. Napravo od nich stojí učitel Karel Hájek, který se předání cen zúčastnil zároveň jako tlumočník a doprovod. Všichni se právě bezprostředně po rozdání cen a poblahopřání chystají na společný oběd.

O této soutěži je blíže pojednáno v 9. dílu seriálu o Kuratoriu, který byl právě doplněn 5 novými snímky a částečně i textem. O soutěži totiž také referoval magazín německé branné moci vycházející v Protektorátu, časopis Unsere Wehrmacht in Böhmen und Mähren.
 

Vedle fotografií, o které byl 9. díl seriálu nyní doplněn, referoval časopis, který přinášel pravidelně reportáže ze života příslušníků branné moci a o vojenské přípravě Hitlerovy mládeže, vlídně o této akci mezi českou školní mládeží:

„Aby nedošlo k nedorozumění: naše snímky, které lze vidět vedle, představují pouze jen malinký zlomek z celkového počtu 2000 žáků a žákyň, kteří si vyzařujíc radost mohli posbírat výhry v soutěži branné moci o ceny, která byla provedena zplnomocněncem branné moci v Čechách a na Moravě. Když se nad tím zpětně zamyslíme, tak to vůbec nebyla snadná práce vybrat obrovský počet 2000 výherců z více než 10.000 odpovědí, které vytvořila česká mládež pro soutěž branné moci o ceny.
Tím jsme také hned zjistili, jaký velký úspěch tato 2. soutěž branné moci o ceny opět měla u české školní mládeže. Úkol, který byl dětem stanoven, sám o sobě nebyl těžký, ale předpokládal přeci jen celkem pořádnou míru znalostí německého jazyka. (...) Brzy poté, co byla soutěž školákům oznámena rozhlasem a ministerstvem školství, u nás nastal příliv prací, který jsme sotva očekávali. Nejdříve to byly tucty, pak stovky, ale pak už tisíce dopisů, které přinášely tu a tam celkem výtečné práce, takže pak nebylo snadné vybírat ty nejlepší mezi nabízenými. A skutečně pak třídění probíhalo několik týdnů. Není snadné vybrat 2000 soutěžních příspěvků a k tomu se ještě přidal fakt, že se účastníci soutěže skládali z nejrůznějších věkových stupňů. Počínaje devítiletými chlapci a děvčaty až po devatenáctileté studenty a studentky, kteří stáli bezprostředně před maturitními zkouškami, ti všichni nám posílali své překlady. Jedni pečlivě a ortograficky a stylově správně, ti nejmladší ještě s různými překladovými chybami a sem a tam také v pravopisu ještě ne zcela bez námitek. Ale ze všech těchto vyřešených úkolů soutěže nevycházela pouze chuť a láska k této práci, radost, že znalosti německého jazyka sahají již tak daleko, že se člověk mohl přidat. Obzvláštním znakem byl zájem české mládeže všech věkových stupňů o brannou moc jako takovou. Již výběru témat byla věnována vesměs obzvláštní péče. Obrázky a stejně často také vlastní kresby ilustrovaly tyto zprávy o skutcích německých vojáků, zkrátka, z téměř každého jednotlivého článku hovořilo porozumění - a v mnohých případech můžeme vším právem také tvrdit, že také láska k ochránci vlastní domoviny. Že kolegium rozhodčích při této hojnosti dobré vůle a přičinlivosti vůbec nemělo lehkou práci, se dá jen pochopit."

(Blíže k tomu v 9. dílu "Nedokončená pouť Kuratoria")