čtvrtek 4. srpna 2011

Německé obyvatelstvo v číslech v letech 2001-2010 - bývalá východní německá území a jižní, východní a jihových. Evropa

Související článek: Německé obyvatelstvo v číslech v září 1939 - východní německá území a jižní, východní a jihovýchodní Evropa
Franz Chocholatý Gröger
Sídelní oblasti Karpatských Němců na Slovensku.
Jak jsem uvedl v předešlém mém článku, žilo v září 1939 na výše jmenovaném území 18,267.000 Němců. (1) Již před tímto datem vznikly v této oblasti první územní změny: v říjnu 1938 bylo odtrženo od ČSR území obývané Němci a připojeno k Německé říši a 15. 4. 1939 vznikla Říšská župa (Reichsgau) Sudetenland, jižní oblast Čech a Moravy připadla do země Bavorsko a do říšských žup Oberdonau a Niederdonau, Hlučínsko jako „Altreich“ se stalo součásti Landkreis Ratibor v provincii Slezsko. Po přepadení Polska 1. září 1939 nastaly velké územní změny v důsledku nejen jeho obsazení, ale také v důsledku paktu Ribbentrop – Molotov. (2) Západní část Polska se stala součásti Německa a vznikly zde 1. 11. 1939 župy Danzig-Westpreußen (zahrnující Gdaňsk a Západní Prusko), Wartheland (zahrnující Poznaňsko). Województwo śląskie se jako„Altreich“ se stalo součásti nové provincie Oberschlesien. Na území Malopolska, Mazovska a Haliče vznikl Generalgouvernement. Od října 1939 do března 1941 bylo na toto území násilně vysídleno 460.000 Poláků ze Západního Pruska a Poznaňska. Východní část Polska tvořena liniemi řek Narew, Visla a San byla zpět přičleněna k Ukrajině a Bělorusku, Vilnius a jeho okolí získala zpět Litva. Sovětský svaz obnovil velikost z doby carského Ruska. Na základě paktu pak sovětská vojska obsadila Litvu, Lotyšsko, Estonsko a Besarábii v Rumunsku. Tato území se stala součástí SSSR. Zároveň bylo v období od února 1940 až do června 1941 násilně vysídleno 800.000 až 900.000 Poláků, Ukrajinců, Židů a od srpna 1940 až června 1941 také 61.000 Estonců, 34.000 Lotyšů a 38.000 Litevců na Sibiř a do Střední Asie. Po přepadení SSSR proběhlo od srpna 1941 do června 1942 násilné vysídlení 900.000 Povolžských Němců a Němců z Ukrajiny a z Kavkazu na Sibiř a do Střední Asie. (3)

Konec války a porážka Německa přinesly další územní změny. Již na konferenci v Teheránu přistoupili Churchill a Roosevelt na Stalinův požadavek, aby Curzonova linie byla novou polskou východní hranicí, a to pak bylo stvrzeno na konferenci na Jaltě (4. - 11. 2. 1945) jako východní hranice Polska Curzonova linie A, tedy byl stvrzen Pakt Ribbentrop – Molotov s tím, že i baltské státy a Besarábie jsou součástí SSSR. Konec války byl provázen násilným vyháněním Němců z Východního Pruska, Východního Německa, Polska, Československa a Jugoslávie. Na základě Postupimské konference se severní část Východního Pruska stává součásti SSSR dle Zprávy o třístranné konferenci v Berlíně čl. VI. Město Královec a přilehlá oblast. „Konference zkoumala návrh sovětské vlády, aby až do konečného vyřešení územních otázek při mírovém uspořádání vedl úsek západních hranic Svazu sovětských socialistických republik, který přilehlá k Baltickému moři, od bodu na východním břehu Gdaňského zálivu k východu, severně od Braunsbergu - Goldapu k bodu, kde se setkávají hranice Litvy, Polské republiky a Východního Pruska. Konference v zásadě schválila návrh sovětské vlády na definitivní odevzdání města Královec a přilehlé oblasti, jak bylo právě popsáno, Sovětskému svazu s tou výhradou, že vlastní hranici přezkoumají znalci. President Spojených států a britský ministerský předseda prohlásili, že budou tento návrh konference při budoucím mírovém uspořádání podporovat“. (4) Jižní část Východního Pruska se stává pak součástí Polska. Polsko získává veškeré území Východního Německa (Západní Prusko, Svodné město Gdaňsk, Pomořansko, Východní Braniborsko a Slezsko) až po linii Odra – Lužická Nisa. Tak to stanoví Zpráva o třístranné konferenci v Berlíně v článku IX. Polsko,
vydaná 2. srpna 1945 v Postupimi „…..B. O západní hranici Polska bylo dosaženo této dohody:
Tři hlavy vlád souhlasí s tím, aby bývalá německá území východně od čáry vedoucí od Baltského moře bezprostředně na západ od Swinemünde a odtud podél řeky Odry až k jejímu soutoku se západní Nisou a podél západní Nisy k československým hranicím, včetně té části Východního Pruska, jež podle dohody dosažené na této konferenci nebyla dána pod správu Svazu sovětských socialistických republik včetně území bývalého svobodného města Gdaňska, byla až do konečného určeni západní polské hranice spravována polskou vládou a aby z tohoto hlediska tato území nebyla považována za součást sovětského okupačního pásma v Německu.“ (5) Úprava dosavadního násilného vyhánění spojené nesčetnými excesy byla dána článkem XIII. výše citované zprávy Spořádaný odsun německého obyvatelstva: „Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska: Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun musí být prováděn spořádaně a lidsky. Poněvadž by příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil břemeno, které již doléhá na okupační úřady, soudí, že tento problém by měla zkoumat především Kontrolní rada a přihlížet při tom zvláště k tomu, aby tito Němci byli spravedlivě rozděleni mezi jednotlivá okupační pásma. Dávají proto svým zástupcům v Kontrolní radě příkaz, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob už přišlo do Německa z Polska, Československa a Maďarska, a aby podali odhad, v jaké době a jak rychle by mohly byt provedeny další odsuny vzhledem k nynější situaci v Německu. O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, by zatím zastavily další vyhošťování, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě.“ (6)

Zpráva dále hovoří o tom, že veškeré německé anexe po roce 1937 budou vráceny zpět a Rakousko bude opět odděleno od Německa. Hlavním cílem je demilitarizace, denacifikace, demokratizace a dekartelizace. Německo a Rakousko bude rozděleno do čtyř okupačních zón a okupujícím mocnostem byla přiznána možnost čerpání válečných reparací z vlastních zón, a ty stoprocentně využil Sovětský svaz, který přímo raboval. O vysídlení Němců z Rumunska a Jugoslávie se ve Zprávě o třístranné konferenci v Berlíně nehovoří. Přitom z Jugoslávie bylo od října 1944 do března 1948 vyhnáno či násilně vysídleno 200.000 Němců, při tom přišlo o život 62.500 Němců. Mimo vyhnání, vysídlení do okupačních zón Německa bylo 310.000 ruských, baltských Němců a rumunských Němců násilně vysídleno z území Polska a z východních území Německa na Sibiř a do Střední Asie. (7) Celkem bylo do okupačních zón dopraveno 14 milionů vyhnanců, kolik jich zemřelo cestou, nevíme, dosud je neobjasněno 2,2 miliony osudů a stále je 1,5 milionů nezvěstných Němců.(8)

Němci, kteří zůstali ve své domovině, byli z počátku pracovně nasazováni nebo přesouvání do vnitrozemí v rámci tzv. “rozptylu” německého obyvatelstva po zakončení hlavní etapy hromadného nuceného vysídlení. Byli nadále považování za občany nepožívajících práv občanů majority. Některým byl povolen odchod do Německa v rámci tzv. scelování rodin.

Po roce 1989 nestávají změny ve východní Evropě. Také Němci se již daleko důrazněji dožadují svých občanských práv a začínají se vytvářet organizace sdružující Němce v jednotlivých státech východní Evropy. V roce 1990 dochází k sjednocení Německa a zároveň k rozpadu SSSR, nezávislost získávají Estonsko, Lotyšsko a Litva a Bělověžskou dohodou 8. 12. 1991 uzavřenou presidenty Ruska, Ukrajiny a Běloruska ve Viskuli v Bělověžském pralese byl rozpad SSSR zcela stvrzen. Také oba státy, Československo a Jugoslávie, vzniklé v roce 1918 a jejchž hranice byly stvrzené Versailleskou smlouvou (28. 6. 1919), Saint-Germainskou smlouvou (10. 9. 1919) a Trianonskou smlouvou (10. 6. 1920), se vydávají cestou vedoucí k rozpadu. Nezávislost získává v roce 1991 Slovinsko a Chorvatsko a zároveň na území zbylé Jugoslávie vypukl válečný konflikt, v němž se Srbsko jako nástupnický stát Jugoslávie snaží zabránit dalšímu rozpadu vznikem svobodné Bosny a Hercegoviny, který trval až do roku 1995. Dne 1. 1. 1993 je dokončen rozpad Československa vznikem České republiky a Slovenské republiky. Další osud Němců je tak spojen s novými státními útvary, které v roce 1937 nebyly, a se státními útvary, které se obnovily v hranicích z roku 1947 zásluhou rozpadu sovětské říše po roce 1991. V Evropě platí ustanovení Evropské charty regionálních či menšinových jazyků z roku 1992 (v EU vstoupila v platnost 1. 3. 1998), která postupně přijaly nově vzniklé státy a to většinou po vstupu do EU a která ratifikovalo 25 států (stav k 1. 3. 2011). Zároveň členské státy Rady Evropy přijaly ve Štrasburku Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin dne 1. 2. 1995. Tuto Rámcovou úmluvu již ze 47 členských států ratifikovalo 39 států (stav k 1. 3. 2011) (9)

Nyní obraťme svou pozornost k počtu Němců žijících na východních německých zemí a tvořících nyní součást Polska a Ruska a územích států východní, jihovýchodní a jižní Evropy, asijských územích Ruska a územích států Střední Asie, které byly před rokem 1991 součástí Sovětského Svazu. Budu zde vycházet z území států v roce v 1937, jak jsem uvedl v předešlém článku Německé obyvatelstvo v číslech v září 1939 - východní německá území a jižní, východní a jihovýchodní Evropa. (10)

Baltské státy v roce 1991 získaly nezávislost a již v roce 1945 musely Estonsko a Lotyšsko odstoupit části území Rusku a jen Litva zachovala své území z roku 1937, navíc rozšířené o území připojená k ní na základě Paktu Ribbentrop-Molotov z roku 1939. Na území Estonska žilo v 2006 1895 Němců, na území Lotyšska žilo v roce 2010 4500 Němců a na území Litvy žilo v roce 2007 3500 Němců a to především v oblasti Klajpeda (Memelland), z nichž někteří jsou potomci tzv. vlčích dětí (Wolfskinder), které se pohybovaly v severní části Východního Pruska na konci druhé světové války a následně dočasně nebo trvale bez rodičů, kteří byli často zavraždění vojáky Rudé armády. Žili v lese ve stalém útěku. Sirotci se museli prokousávat sami a staly se z nich vlčí děti. Litevští zemědělci, kteří prodávali potraviny do měst, využívali tyto děti na práci. Řada dětí jezdila po Pobaltí na práci za jídlo, žebrat a část z nich trvale zůstala na Litvě. Vzdělání jim bylo odepřeno nejvíce, neuměli číst ani psát. Obecně platí, že děti dostaly nové litevské jméno a příjmení a byli Litevci. Neměli jinou možnost, to bylo zakázáno, aby se identifikovali jako Němci. Odhaduje se, že v roce 1948 přibližně 5000 německých dětí a mladistvých žilo na Litvě. Část se dostala do dětských domovů v NDR a to v letech 1947 až 1949 a v květnu 1951 bylo 3300 dětí a dospívajících převezeno do NDR. (11)
Před rokem 2010 žilo v baltských státech 9895 Němců (1939 však 250.000 Němců).

Původní Polsko bylo v roce 1945 zbaveno území za Curzonovu linii, odkud bylo vyhnáno od podzimu 1944 do jara 1,530.000 Poláků ze západní Ukrajiny a západní část Běloruska (tzv. kresy) do Polska a usazení převážně na nově získaných území Východního Německa (Pommern, Ostbrandenburg, Nieder- a Oberschlesien a jižní část Ostpreußen). Německé obyvatelstvo bylo vyhnáno, uteklo či bylo vysídleno do Německa. K německé národnosti se hlásí dle sčítání z roku 2002 celkem 152.897 osob, což je 0,38% všeho obyvatelstva. Nejvíce Němců žije v hornoslezském vojvodství Opolském a to 106.855 obyvatel, což je 10,033% všeho obyvatelstva, avšak jen 60% (91.934) uvádí němčinu jako mateřský jazyk. Druhý největší podíl Němců má Vojvodství śląskie, kde žije 31.882 Němců (0,672%). Ve vojvodství warmińsko-mazurském 4.535 (0,317%), ve vojvodství pomorském 2.319 (0,106 %), ve vojvodství dolnośląském 2.158 (0,074%), ve vojvodství zachodniopomorském 1.224 (0,072%) a ve vojvodství wielkopolském 1.013 (0,030%). Německá populace se soustřeďuje se kolem měst Wroclaw (Breslau), Toruń (Thorn), Bydgoszcz (Bromberg), Olsztyn (Allenstein), Łódź (Lodsch), Kołobrzeg (Kolberg) a Szczecin (Stettin). Do roku 2005 přibližně 288.000 obyvatel v Polsku, a to zejména v Horním Slezsku a Mazursku, obdrželo německé občanství jako obyvatelé „Altreichu“. Ve zbylých vojvodstvích se podíl Němců pohybuje od 0,64 % do 0,005 %.

V roce 1990 a 1991 byla uzavřena smlouva mezi SRN a Polskem, která stanovuje mimo jiné podmínky pro život německé menšiny. Dle článku 10 Ustawy o mniejszościach narodowych i etnicznych oraz o języku regionalnym z 6. 1. 2005 (Dz. U. Z 2005 r. Nr. 17, poz. 141) je uznáno 21 gmin (běloruská - 1, litevská - 1, kašubská - 2, německá - 17), kde menšinový nebo regionální jazyk je možno používat jako jazyk pomocný při jednáních na úřadech a soudech prvního stupně a vedení administrativní. (12) V roce 2002 žilo na území Polska (včetně získaných východoněmeckých území) 152.897 Němců, v 1939 to bylo 10,600.000 Němců.

Česká republika jako nástupnický stát Československa vznikla 1. 1. 1993 a dle sčítání v roce 2001 zde žilo 39.106 Němců, což je 0,38 % z obyvatel České republiky. Částečně můžeme k německé národnosti přičíst také občany slezské národnosti, obzvláště na Hlučínsku a Opavsku (slezská 10.878, tj. 0,11 %). Počty německé národnosti dominují příhraniční okresy v Karlovarském a Ústeckém kraji, dále pak Opava, Praha a některé okresy Libereckého a Královéhradeckého kraje. Nejpočetnější německá národnostní menšina je na území Ústeckého kraje (9,5 tisíc osob), kde v okrese Chomutov žije 2 89, v okrese Děčín 2017 a v okrese Teplice 2007 Němců. Nejvyšší podíl v národnostní struktuře kraje má Karlovarský kraj (2,9 %), kde v okrese Sokolov žije 4349 (4,5 %), v okrese Karlovy Vary 2931 a v okrese Cheb 1645 Němců, také ústecký 1,2 %, liberecký 0,9%, královéhradecký 0,5%, plzeňský 0,4%, moravskoslezský 0,3% a olomoucký 0,3%. V okresu Opava byl zvýšen také počet osob s německou národností, a to díky specifické otázce Hlučínska (Hultschiner Ländchen), který vzrostl v okresu Opava o 508 osob, což představuje zvýšení podílu osob s německou národností na počtu obyvatel na 1,2 %. Z konkrétních obcí tohoto okresu můžeme jmenovat především Kravaře, kde se ze zhruba 6,5 tisíc obyvatel přihlásilo k německé národnosti, tj. 8 %z nich. Na Hlučínsku jako „Altreich“ je možno znovuobnovit německé občanství, totéž platí o obyvatele Zaolzie, pokud měli Volkslistu 1 nebo 2. Německou národnost uvádí 63,4 % ve věku 15 – 64 let a ve věku 65 let a více je to 32,2%. Jako německou národnost uvádí 39.106 osob, němčinu jako mateřský jazyk 41.328 osob a shodu národnosti a mateřského jazyka 67%. (13) Podle podílu osob s německou národností na celkovém počtu obyvatel obce bylo nejvíce německých obyvatel v obci Měděnec (v okresu Chomutov), zde to byla čtvrtina obyvatel. Zhruba pětinu obyvatel s německou národností měly obce Tatrovice (okres Sokolov), Horská Kvilda (okres Klatovy) a Kryštofovy Hamry (okres Chomutov). Obce patří do nejmenší velikostní kategorii - do 199 obyvatel.

Od českého podpisu Evropské charty regionálních či menšinových jazyků (v EU vstoupila v platnost v roce 1998) v listopadu 2000 uplynulo již osm let. Charta v ČR vstoupila v platnost 1. března 2007. Ale jaké jsou šance pro historicky největší jazykovou menšinu v Evropě - německou menšinu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku? Velice špatné, i když je zde 18 obcí, které by měly dle stávajících českých právních předpisů, nárok na zavedení dvojjazyčných nápisů. Jde o obce Měděnec/Kupferberg, Tatrovice/Dotterwies, Horská Kvilda/Innergefild na Šumavě, Kryštofovy Hamry/Christophhammer, Stříbrná/Silberbach, Horní Blatná/Bergstadt Platten v Krušnohoří, Mikulov/Niklasberg u Teplic v Čechách (Teplitz-Schönau), Abertamy/Abertham, Josefov/Josefsdorf, Kaceřov/Katzengrün, Boží Dar/Gottesgab v Krušnohoří, Pernink/Bärringen, Bublavá/Schwaderbach v Krušnohoří, Vejprty/Weipert, Staré Sedlo/Altsattl v Krušnohoří, Krásno/Schönfeld u Sokolova (Falkenau), Královské Poříčí/Königswerth u Sokolova (Falkenau), a Žacléř/ Schatzlar. Žacléř/Schatzlar je největší z těchto obcí. Peter Josika v článku Mit dem Aufstellen zweisprachiger Ortsschilder tut sich Tschechien schwer hovoří o tom, že zástupci německé menšiny v Begegnungszentrum v Trutnově (Trautenau) hlasovali na schůzi proti žádosti o dvojjazyčné nápisy. Důvodem je strach plynoucí z desetiletí zastrašování menšiny většinovým obyvatelstvem. (14)

V roce 2001 žilo na území České republiky 39.000 Němců, v roce 1939 3,390.000 Němců.

Slovenská republika vznikla jako nástupnický stát Československa 1. 1. 1993. Dle sčítání obyvatel v roce 2001 zde žilo 5.405 Němců (Karpatských Němců), což je (0,1%) obyvatel. Dle Karpatoněmeckého svazu (KDV), založeného 30.9.1990 v Medzeve a čítajícího asi 4.800 členů v 36 místních skupinách, žije na Slovensku kolem 10.000-12.000 osob, které se považují za Němce či za potomky Němců. Sdružení se člení do pěti regionů: Bratislava a okolí, Hauerland (největší s 1000 členy), Horní Spiš, Dolní Spiš a údolí Bodvy. Nejvíce Němců žije dle sčítání obyvatel v bratislavském okrese, a to 1200 (0,28%), v okrese Košice okolí 659 (0,62%). Obce s více než 10% německých obyvatel jsou: obec Krahule / Blaufuß s 35 Němci (24,31%) a Kunešov / Kuneschhau s 45 Němci (18,44%) v okrese Žiar nad Hronom, obce Brieštie / Bries s 25 Němci (14,71%) v okrese Turčianské Teplice, Medzev / Untemetzenseifen s 497 Němci (13,55%) a Vyšný Medzev / Obermetzenseifen s 67 Němci (12,67%) v okrese Košice, Turček / Turz s 93 Němci (12,99%)v okrese Turčianské Teplice a Chmeľnica / Hopgartens 107 Němci (11,71%) v okrese Stará Ľubovňa. Největšími obcemi co do počtu obyvatel německé národnosti mimo Medzev jsou Staré Mesto / Altstadt s 245 Němci a Ružinov / Rosenheim s 237 Němci v okrese Bratislava. V oblasti Hauerlandu žilo dle KDV v roce 2001 kolem 1500 a na Spiši kolem 2000 Němců. Jazyky menšin mohou být používány ve styku s úřady v obcích, kde podíl menšinového obyvatelstva převyšuje 20 %. V praxi se to týká stovek maďarských, několika rusínských (59), ukrajinských (17) a jedné německé obce. (Zákon NRS č.1911994 o označovaní obcí v jazyku národnostných menšín s prilohou Zoznam označení obcí v jazykoch národnostných menšín podľa okresov, Nariadenie vlády 221/1999 Z.z. (ktorým sa vydáva zoznam obcí, v ktorých občania Slovenskej republiky patriaci k národnostnej menšine tvoria najmenej 20% obyvateľstva). Na Slovensku se nyní, navíc k celé maďarsky hovořící oblasti s maďarsko-slovenskými názvy obcí, objevují názvy německo-slovenské v oblasti, kde žije karpatsko-německá komunita (Karpatendeutsche), jako je obec Krahule /Blaufuß, která je částí Kremnice (15) Presidentem Slovenské republiky byl v letech 1999-2004 karpatský Němec Rudolf Schuster, narozený 4. 1. 1934 v Košicích. V roce 1939 žilo na území Slovenska 130.000 Němců, nyní jen 5.405.

Na území Maďarska žije dle sčítání obyvatel v roce 2001 celkem 62.233 německy mluvících maďarských Němců (0,6%obyvatelstva) a včetně asimilovaných německých Maďarů se jejich počet odhaduje na asi 200.000 osob. V roce 1939 zde žilo 600.000 Němců. Bývalý parlamentní komisař pro práva menšin v Maďarsku, Jeno Kaltenbach, komentoval současnou situaci menšin v Maďarsku jako "sociálně integrovanou (asimilovanou) do nežijící v uzavřených sídlištích, početně malou, se silným smyslem pro identitu, ale dvojí identitu." Jeho závěr je, že proces asimilace Němců v Maďarsku a současná ztráta mateřského jazyka se může, i přes pozitivní vývoj v posledních letech, jen těžko zvrátit. V poslední době však lze pozorovat na mnoha místech trend k německo-maďarské menšinové samosprávě. Němce v Maďarsku se dělí mezi maďarské Němce, dunajské Šváby obývající Východní Burgenland a jihovýchodní Středohoří mezi Györem (Raab) tokem Dunaje a Balatonem a dále Švábské Turecko (Schwäbische Türkei) v župě Baranya s centrem Pécs (Fünfkirchen). Existuje celá řada měst s německou menšinou, která kromě maďarského užívá také německý název. Dopravní označení jsou obvykle jednojazyčné, nicméně dvojjazyčné tabule užívá. Výjimky jsou Sopron (Ödenburg) kde podíl Němců v roce 2001 byl oficiálně 3,5% a Pilisvörösvár (Werischwar) s oficiálně 23,7% německou menšinou, ve kterém jsou také německé názvy ulic. V Maďarsku jsou požadovány dvojjazyčné nápisy na místních menšinových sdruženích, a to bez ohledu na počet obyvatel. Proto jsou již stovky lokalit s až trojjazyčným označení. Maďarsko bylo jedním z prvních států, které Chartu ratifikovaly a bylo zahrnuto 14 jazyků do části II, 6 z nich do části III, pro všechny jazyky části III byly přijaty stejné závazky na celém území státu. Dle zákona o národnostních a etnických menšinách z roku 1993, je národnostní menšina skupinou občanů státu, která reprezentuje početní menšinu, žije na území státu alespoň 100 let, má odlišnou kulturu a tradice od většinové populace a projevuje vůli být za menšinu považována. (16)

Od poloviny 20. století klesl podíl Němců v Rumunsku v roce 2002 na 0,3 %, žije jich zde 45.000 a to ještě v roce 1977 zde žilo 332.000 Němců a zásluhou rumunské politiky klesl jejich počet na 200.000 v roce 1989. Rumunsko je jediná země východní Evropy, které se příliš nedotklo vyhánění a násilné vysídlovaní Němců v letech 1945-1948. V roce 1939 zde žilo 782.000 Němců. V Rumunsku žiji dunajští Švábové obývající Banát, jehož centrem je Timisoara (Temeswar) mezi ně se zařazují také Němci obývající kraj Satu Mare (Sathamar) na severozápadě Rumunska, kde žije 6.417 Němců (Sathmarer Schwaben). V roce 2007 zde žilo 15.000 sedmihradských Sasů (Siebenbürger Sachsen) s centry Sibiu (Hermannstadt), Braşov (Kromstadt), Sighişoara (Schäßburg). V roce 2007 patřilo k církevním okrskům evangelické církve v Rumunsku (17) v Sebes (Mühlbach), Sibiu (Hermannstadt), Medias (Mediasch), Sighişoara (Schäßburg) a Braşov (Kronstadt) 13.927 členů v 246 obcích. Největší obce s více než 200 členy byly v městech Sibiu (Hermannstadt) 1427, Braşov (Kronstadt) 1089, Bukurešť 972, Medias (Mediasch) 855, Sighişoara (Schäßburg) 515, Codlea (Zeiden) 463, Cisnădie (Heltau) 366, Făgăraș (Fogarasch) 313, Bistrica (Bistritz) 287, Reghin (Sächsisch-Regen) 270, Bartholomae (část města Braşov) 215). Nejmenší skupinou jsou Němci v Dobrudže, kde jich v roce 2002 žilo kolem 400.

Na území bývalé Jugoslávie žilo v roce 1939 536.000 Němců, nyní žije na území tři států vzniklých po roce 1992 Chorvatska, Slovinska a Srbska (vznik 5. 6. 2006) 9.542 Němců. Podívejme se na stavy v jednotlivých nástupnických státech.

Srbsko. Dle sčítání obyvatel žije v Srbsku 3901 Němců (0,05%). Většina Němců žije v autonomní oblasti Vojvodina, a to 3154 obyvatel (0,16%). Území Vojvodiny tvoří historická území Banát, Baška, Baranja, Srem (Syrmien) a žijí zde Srbi (65,05%), Maďaři (14,28%), Slováci (2,79 %), Chorvati (2,78%), Rumuni (1,50%), Romové (1,43%) a mimo srbštiny jsou jako národnostní jazyky uznané maďarština, slovenština, chorvatština, rumunština, rusínština. Koncem roku 2007 je v Novém Sadě založena Národní rada německé menšiny (Nationalrat der deutschen Minderheit ,Nacionalni savet nemačke nacionalne manjine). Němci v Srbsku se sami považují za Schwäbische, jako Švábové („Schwaben“) jsou nazýváni také Maďary a Srby pak a Dunavske Švabe. Užívá se označení Donauschwaben nebo Banater Schwaben. Organizace srbských Němců uvádějí, že německy hovoří do 12.000. (18)

Chorvatsko. Podle sčítání obyvatel z roku 2001 žije zde 3.013 osob s mateřským jazykem německým (0,07 %), z toho pak 2902 Němců a 247 Rakušanů. Jsou to dunajští Švábi“ (Podunavski Švabe) usídleni v okruhu kolem centra Osijek (Esseg), kde sídlí také „Volksdeutsche Gemeinschaft – Landsmannschaft der Donauschwaben in Kroatien“. Nejvíce Němců je v městě Zagreb – 463, v osječko-baranjska županija - 462, v splitsko-dalmatinska županija - 262 a v istarska županija – 249 Němců. (19)

Slovinsko: Podle sčítání z roku 2002 žije zde 499 osob (0,03 %) deklarující se jako Němci a 181 (0,01 %) deklarující se jako Rakušané; němčinu jako mateřskou řeč uvádí 1628 osob (0,1 %). Přitom 8,90 % obyvatel se etnicky neidentifikuje. Němci tvoří zbytek malé skupiny Gottscheeru. Slovinština jako úředního jazyka je dána podle čl. 11 slovinské ústavy (Ustava Republike Slovenije) z r. 1991, ale existují i etnicky smíšených oblasti „autochtonních“ menšin, v niž italština a maďarština (§64) se těší zvláštní ochrany. Tyto jsou uznané jako regionální jazyky. Ostatní jazyky menšin se netěší ochraně. (20)

Ruská federace. Podle sčítání obyvatel v roce 2002 žije v Ruské federaci 597.212 Němců (0,41 %) obyvatel Ruské federace. 1 Července 1991 bylo rozhodnuto obnovit v roce 1938 založen v oblasti města Halbstadt, do roku 1991 Někrasovo (Немецкий национальный район; Deutscher Nationalrajon) v západosibiřské oblasti Altaj. Nachází se zde 12 obcí s 20.052 obyvateli (2006). Při založení měl 18.400 německy hovořících obyvatel. Dne 18. února 1992 byl vytvořen německý národní okres Asovo (Азовский немецкий национальный район, Deutscher Nationalrayon Asowo) s 5000 Němci v západosibiřské oblasti Omsk. (21) V oblasti Saratov a Volgograd byly také založené národnostní okresy a blízkosti Uljanovska na Volze byla v roce 1990 založena vesnice Bogdašino. Budoucnost těch malých samosprávných celků je diskutabilní, protože mnoho Němců již odtud emigrovalo.

Na Sibiři žije 298.194 Němců, zde nejvíce v Altajské republice, kde žilo v roce 2002 celkem 79.334 Němců a v roce 2010 celkem 64.721 (3,0 %), v oblasti Omsk, 74 523 Němců (3,7 %), v oblasti Novosibirsk 47 696( 1,8% ), v oblasti Krasnojarsk 36.850 Němců a v oblasti Tomsk 13.469 Němců (1,3%). V Povolží žilo v r. 2002 74.514 Němců a z toho nejvíce v oblasti Orenburg 18.100 Němců, v oblasti Saratov 12.090 Němců a v oblasti Perm 10.090 Němců a Chakasské republice. 9161 Němců (1,68 %). Na Urale žije 91.775 Němců, nejvíce pak v oblasti Tjumeň 27.196 Němců a v oblasti Sverdlovsk 22.540 Němců. V severozápadním Rusku pak v republice Komi žije v roce 2010 celkem 9246 Němců (0,91%), na jihu Ruska pak žije nejvíce Němců v oblasti Krasnodar 18.469, v oblasti Volgograd je 17.051 Němců. Ve zbytku Východního Pruska v Kaliningradské oblasti (Königsberg) pak v roce byl počet Němců 8340 (0,87 %). (22)

Na Ukrajině žije dle sčítání v roce 2001 35.000 Němců.

Kazachstán. Dle sčítání z 2. 2. 2010 žije v Kazachstánu 178.400 (1,1 %) Němců. První německé osady vznikly v okolí Akmolinsku v roce 1895. Další Němci byli zde odsunutí NKVD po rozpuštění ASSR povolžské Němců (Autonome Sozialistische Sowjetrepublik der Wolgadeutschen) 28. 8. 1941. Mnoho kazašských Němců bylo v období mezi 1941-1959 v pracovních táborech. Po roce 1980 se mnoho Němců vracelo do Německa, někteří pak do německého národního okruhu na Altaji nebo do Asova u Omsku. V roce 2003 bylo 300.000 Němců v Kazachstánu, a to zejména na severu země a v prostoru Astana (kazašsky: Астана, staší názvy Akmola nebo Celinograd). Vznikla také myšlenka založit po roce 1979 autonomní území Němců v Kazachstánu a to v oblasti Akmolinsk, ale to se nezdařilo.

Kyrgyzstán, žije zde nyní 20.000 Němců (0,4%). V roce 1989 zde bylo přibližně 110.000 Němců, většina z nich po rozpadu Sovětského svazu a získání nezávislosti Kyrgyzstánu v roce 1991 emigrovala do Německa anebo do Ruska. Němci sem přišli v roce 1925 a dnes představuje zbytek asi 20.000 jen menšina o 0,4% počtu obyvatel. Němci přišli po roce 1929 do údolí řeky Talas a do údolí Tschüi, vznikly zde první vesnice na zeleném, později dostaly jméno Jurjewka. První ves se jmenovala Bergtal, od roku 1931 pak se jmenovala Rot- Front. Vesnice „Luxemburg“ a „Friedenfeld“ v údolí Tschüi byly založeny v roce 1920 a 1930. Ve třetí vlně byli vyhnání Němci z Povolžské německé republiky. Další osada na jihu země Mailuussuu má jiný příběh. Po druhé světové válce bylo zde posláno mnoho lidí ze sovětské okupační zóny v letech 1946-1948 na těžbě uranu. Po roce 1986 odcházelo mnoho Němců do národních okresů Asov při Omsku nebo Halbstadt na Altaji a část do oblasti Kaliningrad. V tomto období opustilo Kyrgyzstán na 100.000 Rusů a usídlilo se v Německu.

Na území bývalého Sovětského Svazu žije nyní 830.612 Němců, v roce 1939 jich bylo 1,400.000. Z 18,2657.000 Němců v oblasti bývalých východních německých území (nyní součást Polska a Ruska) a jižní, východní a jihovýchodní Evropě jich zůstalo 1,154.800.

Poděbrady 1. 8. 2011
Franz Chocholatý Gröger

Poznámky:

(1) Franz Chocholatý Gröger Německé obyvatelstvo v číslech v září 1939 - východní německá území a jižní, východní a jihovýchodní Evropa http://nassmer.blogspot.com/2011/07/nemecke-obyvatelstvo-v-cislech-v-zari.html
(2) Smlouva o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik z 23. srpna 1939 http://www.fronta.cz/dokument/sovetsko-nemecky-pakt-o-neutoceni
(3) 15.04.1939 Sudetenland, Reichs-GesetzblattI 1939 S. 745, 01.11.1939 Danzig-Westpreußen, Wartheland, Reichs-GesetzblattI 1939 S. 2042
http://www.verwaltungsgeschichte.de/sudeten.html
http://www.verfassungen.de/de/de33-45/ostgebiete39.htm
Franz Chocholatý Gröger Kronika vyhánění evropských národů ve 20. Století http://nassmer.blogspot.com/2011/07/kronika-vyhaneni-evropskych-narodu-ve.html
(4) ZPRÁVA O TŘÍSTRANNÉ KONFERENCI V BERLÍNĚ (Vydána 2. srpna 1945 v Postupimi) čl.V http://klempera.tripod.com/postupim.htm http://www.moderni-dejiny.cz/clanek-protokol-postupimske-konference-2-srpna-1945-41/
(5) ZPRÁVA O TŘÍSTRANNÉ KONFERENCI V BERLÍNĚ (Vydána 2. srpna 1945 v Postupimi) čl.VIII
http://klempera.tripod.com/postupim.htmhttp://www.moderni-dejiny.cz/clanek-protokol-postupimske-konference-2-srpna-1945-41/
(6) ZPRÁVA O TŘÍSTRANNÉ KONFERENCI V BERLÍNĚ (Vydána 2. srpna 1945 v Postupimi) čl.XII
http://klempera.tripod.com/postupim.htm http://www.moderni-dejiny.cz/clanek-protokol-postupimske-konference-2-srpna-1945-41/
(7) Franz Chocholatý Gröger Kronika vyhánění evropských národů ve 20. století http://nassmer.blogspot.com/2011/07/kronika-vyhaneni-evropskych-narodu-ve.html
(8) Franz Chocholatý Gröger Chladná vlast - Historie odsunutých Němců po roce 1945 http://nassmer.blogspot.com/2011/07/chladna-vlast-historie-odsunutych-nemcu.htm
Andreas Kossert, Chladná vlast. Historie odsunutých Němců po roce 1945, Host Brno 2011, s. 46-48
(9) http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ListeDeclarations.asp?NT=148&CM=8&DF=12/12/2007&CL=ENG&VL=1 List of declarations made with respect to treaty No. 148, European Charter for Regional or Minority Languages ,Status as of: 31/10/2008
Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin
http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnm/dokumenty/mezinarodni-dokumenty/ramcova_umluva_2.pdf
Franz Chocholatý Gröger Dvoujazyčné názvy obcí – jak naplňuje Česká republika Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků? http://www.bruntal.net/2008090012-dvoujazycne-nazvy-obci
(10) Franz Chocholatý Gröger Německé obyvatelstvo v číslech v září 1939 - východní německá území a jižní, východní a jihovýchodní Evropa http://nassmer.blogspot.com/2011/07/nemecke-obyvatelstvo-v-cislech-v-zari.html
(11) Ruth Leiserowitz: Von Ostpreußen nach Kyritz. Wolfskinder auf dem Weg nach Brandenburg. Brandenburgische Zentrale für politische Bildung, Potsdam 2003, ISBN 3-932502-33-7,
Ruth Kibelka: Wolfskinder. Grenzgänger an der Memel. 4. Auflage. Basisdruck, Berlin 2003, ISBN 3-86163-064-8
(12) Die deutsch-polnischen Verträge vom 14.11.1990 und 17.6.1991, Ministerstwo Spraw Zagranicznych – Bundesministerium des Innern 1991
V roce 2006 gminy Biała/Zülz, Chrząstowice/Chronstau, Izbicko/Stubendorf, Jemielnica/Himmelwitz, Kolonowskie/Colonnowska, Lasowice Wielkie/Groß Lassowitz, Leśnica/Leschnitz, Prószków/Proskau, Radłów/Radlau, Reńska Wieś/Reinschdorf, Strzeleczki/Klein Strehlitz, Ujazd/Ujest a Walce/Walzen, v roce 2007 Bierawa/Birawa, Tarnów Opolski/Tarnau a Zębowice/Zembowitz, v roce 2008 Turawa a dálev roce 2009 Dobrzeń Wielki/Groß Döbern, Głogówek/Oberglogau, Murów/Murow und Dobrodzień/Guttentag. Lista gmin wpisanych na podstawie art. 10 ustawy z dnia 6 stycznia 2005 r.o mniejszościach narodowych i etnicznych oraz o języku regionalnym (Dz. U. Nr 17, poz. 141, z późn. zm.) do Urzędowego Rejestru Gmin, w których jest używany język pomocniczy
Od 22.4.2009 gminy Murów/Murow, Dobrzeń Wielki/Groß Döbern und Głogówek/Oberglogau a od 13. 5.2009 gmina Dobrodzień/Guttentag. Dále pak části gmin Radłów/Radlau, Cisek/Czissek, Leśnica/Leschnitz, Tarnów Opolski/Tarnau, Chrząstowice/Chronstau, Izbicko/Stubendorf, Dobrodzień/Guttentag, Jemielnica/Himmelwitz, Kolonowskie/Colonnowska, Krzanowice/Kranowitz, Ujazd/Ujest, Biała/Zülz, Zębowice/Zembowitz, Strzeleczki/Klein Strehlitz, Comprachtschütz/Komprachcice, Groß Döbern/Dobrzeń Wielki, Oberglogau/Głogówek dále pro Łubowice/Lubowitz, a část gminy Rudnik.
(13) http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/57004FD451/$File/Kapitola1.pdfhttp://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/57004FD457/$File/Kapitola2.pdf
http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/57004FD472/$File/Kapitola3.pdf
http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/57004FD454/$File/Kapitola4.pdf
http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/57004FD47A/$File/Kapitola5.pdf
(14) Franz Chocholatý Gröger Dvoujazyčné názvy obcí – jak naplňuje Česká republika Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků? http://www.bruntal.net/2008090012-dvoujazycne-nazvy-obci
Peter Josika , Mehrsprachig: Ein Faktor der Versöhnung. Mit dem Aufstellen zweisprachiger Ortsschilder tut sich Tschechien schwer - http://www.germanworldalliance.org/nachrichten/Mehrsprachigkeit.html
(15) Karpatendeutsche Verein (KDV) http://www.kdv.sk/,
Nemecké obyvateľstvo v SR podľa sčítania v roku 2001 http://www.kdv.sk/kn.html
http://www.geocities.ws/diekarpatendeutschen/,
http://www.geocities.ws/diekarpatendeutschen/
http://www.mensiny.vlada.gov.sk/index.php?ID=469, http://www.mensiny.vlada.gov.sk/data/files/4233.pdf http://www.mensiny.vlada.gov.sk/data/files/4077.pdf
(16) Sčítání obyvatel http://www.nepszamlalas.hu/hun/kotetek/18/tables/load1_1.html
http://www.nepszamlalas.hu/eng/volumes/24/tables/load1_4_1.html
Judit Laszloné Solymosi , Antal Paulik, Ratifikace Charty v Maďarsku, in: K problematice ratifikace Evropské charty regionálních či menšinových jazyků v České republice Sborník příspěvků ze semináře konaného dne 7. června 2005 v Praze , s.59
(17) EKR - EVANGELISCHE KIRCHE A.B. IN RUMÄNIEN http://www.evang.ro/lk/news/news/7/14/46531be7bb/
(18) Sčítání obyvatel http://webrzs.stat.gov.rs/axd/zip/esn31.pdf
(19) 13. STANOVNIŠTVO PREMA MATERINSKOM JEZIKU, PO GRADOVIMA/OPĆINAMA, POPIS 2001
http://www.dzs.hr/Hrv/censuses/Census2001/Popis/H01_02_03/H01_02_03.html
(20) Sčítání obyvatel http://www.stat.si/Popis2002/gradivo/si-92.pdf
Prebivalstvo po pogovornem jeziku v gospodinjstvu (družini) in maternem jeziku, Slovenija, popis 2002 http://www.stat.si/Popis2002/si/rezultati/rezultati_red.asp?ter=SLO&st=60
Ein Memorandum der deutschen Volksgruppe in Slowenien http://www.sos-heimat.at/Volksgruppen/Ein%20Memorandum%20der%20deutschen%20Volksgruppe%20in%20Slowenien.htm
(21) http://www.altairegion22.ru/de/
http://azov.omskportal.ru/ru/municipal/localAuthList/3-52-201-1/officialsite.html
(22) http://www.rusdeutsch.eu/?z=5&id=4360&menu=1.
Bývalá Autonome Sozialistische Sowjetrepublik der Wolgadeutschen nyní Saratovská oblast http://www.saratov.gov.ru/region/pns010106.php