pátek 15. listopadu 2013

Když nestačí padělat zesnulý historik Tomáš Pasák, zasupluje český překladatel

Lukáš Beer 
V loňském roce vydalo pražské nakladatelství Argo český překlad zajímavého díla od spolupracovníka mnichovského institutu Collegium Carolinum, Reného Küppera. Jde o „politickou biografii sudetoněmeckého nacionálního socialisty“ Karla Hermanna Franka. Jedná se v mnoha směrech o zajímavé a z faktografického hlediska vskutku bohaté dílo, protože v něm najdeme řadu korektních citací pramenů, rozuměj citací z dobových dokumentů. Mnohé z nich čeští historikové patrně záměrně doposud přehlíželi - například týdenní hlášení spojovací kanceláře NSDAP o úspěších akcí českého Kuratoria pro výchovu mládeže. Citáty z těchto pramenů nikde v české literatuře nenalezneme - naopak, česká historiografie (zesnulí historikové Miloslav Moulis a Tomáš Pasák) odbývala svá krátká pojednání o činnosti Kuratoria a speciálně o veřejné akci „Den mládeže 1943“, která se v září zmíněného roku uskutečnila za široké a dobrovolné účasti české veřejnosti, asi dvěma citáty, ze kterých mělo vyjít, že Kuratorium tehdy sklidilo neúspěch a jeho vystoupení bylo blamáží. Tyto subjektivně vyselektované citáty pak byly nekriticky přebírány dalšími českými autory.

Tomáš Pasák však zašel ještě poněkud dále, když svým překrouceným překladem původního pramene zcela zamlčel plány o zařazení vybraných českých chlapců pro studium elitních nacionálněsocialistických škol „Napola“ (Nacionálněpolitické výchovné ústavy), ze kterých se měla později „rekrutovat“ vůdcovská elita Říše. Pasák ve své známé knize o českém fašismu (Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945, Praha 1999) v kapitole pojednávající o Moravcově Kuratoriu pro výchovu mládeže tvrdí, že ještě v období před vlastním založením Kuratoria se vyskytlo několik různých návrhů týkajících se převýchovy nových mladých českých generací dle hesla „vést českou mládež do Říše“. Historik konkrétně zmiňuje dopis Heinricha Himmlera z 19. února 1942 určený Reinhardu Heydrichovi, ve kterém dle Pasákova podání (to je důležité pro srovnání textu s originálem) mělo stát:

„Jsem absolutně pro to, aby schopní chlapci z čistě českých, rasově dobrých rodin měli možnost vstoupit do nacionálně socialistických výchovných ústavů. České, moravské a německé děti z protektorátu by byly rozděleny do ústavů přímo v říši. S výjimkou několika málo dětí z Čech (německé národnosti – TP) by byly výchovné ústavy v protektorátě jen pro děti z říše. To by bylo nesmírným příspěvkem ke srůstu a vstřebávání rasově dobré části českého národa.“ 

Jak je vidět, tak předchozího textu, podaného takto Tomášem Pasákem, nelze vyvodit žádnou souvislost se studiem českých chlapců na školách Napola a navíc takto citát vyznívá v poněkud jiném kontextu. Podívejme se tedy pro srovnání na originální německý text tohoto dopisu a brzy dospějeme k tomu, že Pasákův překlad je nejen chybný, ale i neúplný. V originálu Himmlerova dopisu se totiž ve skutečnosti praví:

„Jsem absolutně pro to, aby se vhodným chlapcům dobré rasy z čistě českých rodin dala možnost nastoupit do nacionálně politického výchovného ústavu. (…) České, moravské a německé děti z Protektorátu by byly rozděleny do všech ostatních ústavů v Říši. (tj. ne do ústavů v Protektorátu – pozn. LB). To by bylo ohromným přínosem ke srůstu a vstřebávání právě té rasově dobré části českého národa. Pro Čechy samé velmi lákavé, protože na žáka Nacionálně politického výchovného ústavu se v každém ohledu může nahlížet jako na úplného říšského občana a on už nemusí mít sebemenší komplex méněcennosti.“

(Zdroj: Schreiben Himmlers an Heydrich vom 19.2.1942, BA Slg. Schumacher 270-2, 139-141; In: Küpper, René: Karl Hermann Frank (1898-1946), Politische Biographie eines sudetendeutschen Nationalsozialisten, Oldenbourg Wissenschaftsverlag 2010, ISBN 978-3-486-59639-7, str. 248). 

V dopise je tedy jasná řeč o studiu Čechů na elitních školách Napola. Himmler sice v případě prvního jmenování instituce opomněl napsat její název s velkým „N“, ale v druhém případě už tak učinil. Nemůže jít tedy o záměnu s všeobecně míněnými „nacionálně socialistickými výchovnými ústavy“, jak to ve svém překladu chybně činí Tomáš Pasák.

René Küpper tedy citoval pramen správně a kompletně a dokázal si hravě poradit se správným zařazením pojmu „Nationalpolitische Erziehungsanstalten“ (Napola). Navíc doplnil další údaje k těmto záměrům zařadit české chlapce na školy Napola, čerpající z pramenů Bundesarchivu.

Zajímalo mne tedy přirozeně, jak si s tímto citátem poradila česky psaná verze knihy. Nikterak nepochybuji o všeobecných vynikajících překladatelských schopnostech paní Blanky Pscheidtové, nicméně konzultace s historikem by měla být v případě takovýchto překladatelských nejasností nutností - podotýkám, že ale preventivně asi nebude radno konzultovat takovéto otázky s českým historikem.

Překladatelka na rozdíl od Pasákovy překrouceniny převedla do češtiny text správně, až na chybné označení „Nacionálněpolitického výchovného ústavu“ malým písmenem (Küpper má v německém originálu velké „N“.) Stejně tak je v překladu v doprovodných poznámkách - opět na rozdíl od Küpeprova originálu - vícekrát u názvu této instituce uvedeno malé „n“. Nejvýraznější chyby se však překladatelka dopustila v poznámce, kde Küpperovo označení „Nationalpolitische Erziehungsanstalten“ přeložila jako „nacistické výchovné ústavy“ (v české verzi na str. 318).

Pasákovo srdce by zaplesalo.