pátek 13. února 2015

Smrt v Drážďanech před sedmdesáti lety

„The greatest single Holocaust by war“ 
E. E. Korkisch 
Ohavná záhuba kulturní metropole a lazaretního města, internacionálně chráněného mezinárodním právem, krátce před koncem Druhé světové války ve dnech 13. - 15. února 1945 je symbolem ďábelské vůle ničení a stala se trvale rozpoznatelným výsměchem mezinárodnímu právu ze strany vítězů. Od té doby se pracuje na fiktivním zlehčování tohoto nezměrného provinění.

Jako vyvrcholení těchto snah byla v roce 2004 povolána komise historiků, jež v roce 2009 oznámila oběti znevažující výsledek o „maximálně“ 25.000 lidí, kteří tehdy přišli o život. Dvoudílné a děsivě líčící televizní zpracování o zkáze Drážďan, uváděné před několika málo lety, jež se pokusilo dostát bezmezné orgii ničení, dokázalo tehdejší skutečnosti ozřejmit jen v náznacích, ale přesto vyvolalo velké rozpaky. Prožitá realita se ovšem odehrávala ještě mnohem více ve znamení nemilosrdnosti: První ze čtyř ničivých útoků s děsivým účinkem ohnivé bouře již proměnil značnou část oblasti centra města o rozloze 15 kilometrů čtverečních v pekelnou scenérii, která poskytovala možnost záchrany pouze v okrajových zónách. Ale skutečnost, že přesně po dvou hodinách byla zopakována úplně stejná teroristická akce, překonala veškerou duchovní představivost a dala se vysvětlit pouze úmyslem bestiálního ničení lidí.

Kilometry vysoký ohnivý sloup nad městem neodradil tuto druhou útočnou vlnu, opět se strategií ohnivé bouře, od toho, aby zhoubu ještě znásobila, což si vyžádalo další masové oběti, jež se udusily ve sklepech, uhořely a, pokud se jim podařilo dostat se do volného prostranství, byly bezbranně vystaveny trhavým pumám a ostřelováním hloubkovými nálety. (Dle zprávy historiků k žádnému ostřelování hloubkaři nedošlo, ač je to v rozporu s americkou zprávou, doplněnou na straně 71, ve které se praví: „Skupiny ,A‘ (stíhací letouny) se přemístily do nižší výšky, aby z této pozice ostřelovaly pozemní cíle automatickými zbraněmi.“ – Překlad dr. M. Ludwigs). Chyběly historikům snad speciální jazykové znalosti? Aby bylo dílo zkázy dokonáno, následovaly nyní ještě dva další teroristické útoky americké letky bombardérů.

Podle údajů Spojenců bylo celkem nasazeno přes dva tisíce bombardérů s dlouhým doletem, které shodily 3600 trhavých pum a 650.000 zápalných pum. To je tím nejhorším počinem zločineckého vedení letecké války ve smyslu zakalkulování plošného bombardování vedle cílových nasazení, jak to bylo dohodnuto již 15. května 1940 v Churchillově válečném kabinetě a jak bylo o den později zahájeno nasazením letadel nad Porúřím (první německá reakce následovala 15. září 1949, tedy o čtvrt roku později).

Pro generace, které přišly na svět až později, v četně historiků, je nemožné posoudit míru orgie zhouby v Drážďanech, nebo těmto lidem něco takového zprostředkovat. V roce 2004 se domnívali, že debata o tom se dá ukončit svoláním komise historiků. Prostřednictvím ještě nalezených dokumentačních podkladů byl v únoru 2009 oznámen jimi vědecky doložitelný počet 18.000 mrtvých plus později doklady doložitelný počet 2000 mrtvých lidí ze sklepů plus dle odchylkového faktoru předpokládaných 5000 obětí , tj. celkově „maximální“ počet obětí 25.000, což se od té doby mediálně rozšiřuje. Přitom se ale vyhýbá uvádění čest zachraňujícího dovětku: „ ... bez již neprokazatelných obětí.“

To už pro vědu zacházelo zřejmě příliš daleko a odpovídá to žalostnému přizpůsobujícímu se nazírání na historii v naší době.

Na straně Spojenců se hovoří asi o 130.000 obětech, u ženevského Mezinárodního Červeného kříže o 275.000 obětech. Zhoubná energie v nebráněném civilním městě, přeplněném uprchlíky z východu, ve kterém došlo v ohnivé bouři ke zvýšení teploty až na 2000 stupňů, což bylo rozpoznatelné podle tavení materiálu, takováto ničivá energie už nedovoluje po více než půlce století od pekelné události žádný platný údaj o maximálním počtu obětí.

Počty v chaosu v době páchání tohoto činu se pohybují mezi 200.000 a 250.000. Diplomat a autor Sir Harold George Nicolson, parlamentní soukromý tajemník ministra informací ve válečném kabinetu Churchilla, soudil v listu Observer dne 5. května 1963 o akci v Drážďanech: „The greatest single Holocaust by war“!

Tento text byl redakcí listu “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a ke zveřejnění na stránkách Náš směr. 
Vyšlo dne 12. února 2015.