pátek 31. července 2015

Nacionální socialismus a „evropská myšlenka“ (21.)

Předchozí části: 1. část – 2. část – 3. část4. část5. část6. část7. část8. část9. část10. část11. část12. část13. část14. část15. část16. část17. část18. část19. část20. část
„Evropská konfederace“ a čtyři pásma národů (Přednáška z 14. ledna 1945)
Alexander Dolezalek
"Pro spolužití Němců, Italů a takzvaných „francouzských“ 
Švýcarů sice platí úplně jiné předpoklady než pro budoucí 
evropskou jednotu a stejně tak je právní a politické uspořádání 
zde zřejmě úplně jiné. Ale Švýcarské spříseženství je na 
celém světě považováno za vzorový příklad poklidného soužití 
různých jazykových skupin."
Chtěl bych se pokusit ve stručnosti odpovědět na tuto nejdůležitější otázku [viz závěr předchozího dílu]. Máme dnes skutečně stejné pojící prostředky jako tehdy, totiž:

1.) Nacionální socialismus, národní sociální myšlenku. Ovšem dokud bude v určitých částech Evropy příznačně vystihovat poměry ono jihoamerické přísloví „Boháč žije z chudáků, chudák žije z práce“, bude zde bolševismus stále narážet na úrodnou půdu jako doposud jediná záchranná idea. Pokud jsou agrárně-sociální poměry a přelidnění v malorolnických zemích jihovýchodu, v Rumunsku, Bulharsku a Jugoslávii, tak katastrofální, nemůžeme se divit, že bolševismus tyto země duchovně dobyl už mnoho let před obsazením [Německem]. Pokud ve Španělsku, Itálii a v Maďarsku trůní tenká a lidu cizí šlechtická vrstva nad širokou „Misere plebs contribuens“ – nad bídným lidem, odvádějícím daně – jak to formuluje slavná kodifikace maďarského státního práva, nemůžeme se divit, že ochota bránit se v těchto onemocněných národních tělesech vůči jedu bolševismu je slabá. Nemusíme ale ani chodit tak daleko. Pokud například v Meklenbursku 2% obyvatelstva vlastní 58% půdy, pak je tato struktura jednoduše nemorální. (...)

čtvrtek 30. července 2015

Beneš zahradníkem

„Romista“ Lukáš Houdek mlží o původu „našich“ Cikánů 
Lukáš Beer
Postavu Lukáše Houdka, koordinátora iniciativy HateFree Culture, „bojující proti xenofobii“, není mnohým čtenářům zajisté potřeba nějak zvlášť představovat. Od osoby, označující se termínem „romista“, bychom asi právem směli očekávat, že bude expertem v oblasti historie cikánského etnika ve střední a východní Evropě nadmíru fundovaným.

V Houdkově „hejtomatu“, jenž má vyvracet zažité mýty a hoaxy, se lze mimo jiné seznámit s výkladem reagujícím na vlastní hlavou vytvořený, manipulativně formulovaný dotaz „anonyma“ následujícího znění: NECHÁPU, PROČ SE JIM ŘÍKÁ ROMOVÉ. UŽ OD DOBY, KDY PŘIŠLI NA NAŠE ÚZEMÍ, A TO DOKLÁDAJÍ HISTORICKÉ PRAMENY, SI SAMI ŘÍKAJÍ CIKÁNI. Už tento samotný „dotaz“ v sobě obsahuje sugestivní poselství, podle nějž „romské“ obyvatelstvo České republiky může poukazovat na staleté historické působení v těchto částech střední Evropy.

středa 29. července 2015

Drzé lži zloducha české historiografie Jana Křena

Tomáš Krystlík 
Foto: Náš směr / Wikipedia – NoJin
Jan Křen poskytl v souvislosti s činem místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka, položením kytice sudetoněmeckým obětem vyhnání v Mnichově, deníku Právo interview, ve kterém se uchyluje k nehorázným lžím. U erudovaného historika lze předpokládat, že zná všechna dostupná fakta, tedy podává-li čtenářům nepravdy, lže.

Jan Křen v něm říká: „Česká veřejnost má k excesům, jež se odehrály při tzv. divokém, živelném a neorganizovaném odsunu, stále sílící kritický vztah… ale k samotnému historickému principu je postoj jiný, zde vstupuje do úvah příčinná souvislost s válkou, okupací a také s rozhodnutím vítězných velmocí.“

Kam vede odpor proti systému?

Dotazník pro Jiřího Fialu

úterý 28. července 2015

Putin: „Vinu na masovém přistěhovalectví do Evropy mají USA“

Ruský prezident poskytl interview švýcarské televizi RTS 
Ruský prezident Vladimír Putin vytýká Evropě (respektive vládnoucím elitám v Evropě), že se činí příliš závislou na Spojených státech. Rusko si přeje Evropu, která bude svou nezávislost a suverenitu projevovat silněji, prohlásil Putin v interview, které poskytl švýcarské televizní stanici RTS. Řekl také, že „je podivné, pokud diskutujeme o různých tématech s našimi evropskými kolegy a dohodu nakonec musíme uzavřít s Washingtonem“. Zároveň Spojeným státům vytýkal, že odpovídají za četné problémy na evropském kontinentu, přičemž uvedl jako konkrétní příklad současnou masivní přistěhovaleckou vlnu. „Podívejte se, Evropa je nyní konfrontována s konkrétním problémem, masovým přistěhovalectvím migrantů. Byla to ale Evropa, která stála u zrodu rozhodnutí, jež vedla k současné situaci?“ Tato rozhodnutí podle něj byla učiněna na druhé straně Atlantiku, ale problémy kvůli tomu dnes má pouze Evropa. To je prý jeden z mnoha příkladů. Putin ale zdůraznil, že tím nechce démonizovat americkou politiku. Spojené státy provádějí svou politiku tak, jak je to prospěšné pro jejich zájmy. „Je třeba ale usilovat o rovnováhu zájmů“, dodal. (-lb-)

Ústecký masakr před 70 lety: Svědci vypovídají

Franz Chocholatý Gröger 
Rozvášněný dav skandoval: "Všichni Němci do dvaceti čtyř hodin ven a Češi, co tady byli, taky!"
Dne 31. července 1945 vydává ČTK následující informaci: „Dne 31. července 1945 odpoledne vznikl v bývalé kabelovně v Ústí nad Labem ve čtvrti Krásné Březno požár, který se v krátku rozšířil i na další průmyslové podniky a ostatní část uvedené městské čtvrti… Do Ústí n. L. byly poslány pohotovostní oddíly SNB a vojska. Ministerstvo zdravotnictví a Červený kříž vypravily do města zdravotní a sanitní oddíly. Veškerá bezpečnostní opatření byla neprodleně učiněna. Místní obyvatelé německé národnosti byli zajištěni. Ve městě byl obnoven klid." (1) Pokračování textu ZDE.

neděle 26. července 2015

Vražda u „rohlíku“ – hrdinský vlastenecký čin nebo nesmyslný zbabělý mord?

Lukáš Beer 
V těchto místech se před 70 lety odehrálo smrtelné přepadení.
Onoho středečního večera dne 7. února 1945 v 19.45 hodin opustil August Gölzer se svou ženou Elisabeth služebnu svého pracoviště brněnského XXXIX. úseku všeobecných SS a vydal se domů do svého bytu na ulici Ebner-Eschenbachové č. 14 (dnes se ulice jmenuje Nerudova a přímo před místem, kde se před 70 lety odehrál následující příběh, má zastávku tramvaj č. 12). Když Gölzer po půl hodině cesty dorazil ke svému bydlišti, chystal se jako vždy otevřít domovní dveře, ale ve stejném okamžiku doběhli na místo z volného prostranství naproti domu dva civilisté a vrhli se na něj zezadu z bezprostřední blízkosti se slovy „Ruce vzhůru!“, pronesenými v němčině. Gölzer ale v prvním momentu nic nezaznamenal, protože, ač teprve 38 let stár, špatně slyšel. Ale jeho manželka, která byla svědkem přepadení, jej na dva muže, kteří viditelně neměli dobré úmysly, hned upozornila. Gölzer sice rychle reflexně sáhl po své osobní zbrani, ale bandité byli rychlejší a z jejich strany padly tři nebo čtyři výstřely. První výstřely Gölzera minuly, ale ten poslední prošel jeho tělem zezadu plícemi, jícnem, játry a střela dvakrát prorazila žaludeční stěnu a nakonec zůstala v krajině břišní. August Gölzer ještě sám otevřel domovní dveře a byl schopen vyjít ještě čtyři poschodí, ale na začátku dalších schodů se zhroutil k zemi. Jeho žena mu ale pomohla vstát, načež ještě zvládl dojít do svého bytu, vysvlékl si zde kabát a svetr a lehl si do postele. Elisabeth Gölzerová okamžitě nato opustila dům a obrátila se se žádostí o pomoc na českého lékaře, který bydlel v bezprostředním sousedství. Ten okamžitě objednal záchranný vůz. Manželka se poté vydala na velitelství Wehrmachtu, jež sídlilo hned za rohem v budově, které obyvatelé Brna dodnes říkají „rohlík“, a požádala zde také o pomoc pro svého těžce raněného muže.

sobota 25. července 2015

Zeman sklízí potlesk Rakušanů za svůj postoj vůči uprchlíkům: „Musíme Čechům jejich prezidenta závidět!“

„Bio-Rakušané si budou muset brzy žádat v Česku o azyl! To jsme to dopracovali.“ 
Až na nepatrné výjimky vyvolal vlnu souhlasných komentářů článek online-vydání deníku Die Presse z pátečního večera (Uprchlíci: Český prezident chce nasazení armády na hranicích) o tom, že Miloš Zeman navrhl nasazení armády na hranicích jako opatření proti uprchlické vlně. Rakouský deník se přitom odvolává na český zpravodajský portál Parlamentní listy. Zeman se vyslovil proti dobrovolnému přijímání uprchlíků a varoval před skrytými bojovníky milicí IS mezi migranty. Proti teroristické milici Islámského státu by prý v případě nutnosti „vzal do ruky pušku a táhl by do boje“, cituje Die Presse Zemana a připomíná, že „zatímco Zeman láteří“, aktuální česká vláda připravuje momentálně „osvětovou kampaň“, prostřednictvím které mají být lidé konfrontováni s problémem rasismu a „veřejnost má být zbavena strachu ze zesíleného proudu utečenců z oblastí občanských válek v Sýrii a v Iráku“.

Ransdorf v panice střílí ze svého arzenálu historických nepravd

Hned v úvodu argumentuje citátem údajného Hitlerova výroku z knihy, o které všichni vzdělaní historici již třicet let vědí, že šlo o dílo smyšlených výroků napsaných na objednávku. Kritizovaný historiograf Ransdorfovi odpovídá
Tomáš Krystlík
Novinář Rosenbaum (na snímku vpravo se svým 
přítelem Churchillem) doznal v roce 1981, že 
Rauschninga pro sepsání pamfletu obsahujícího
údajné Hitlerovy výroky v roce 1939 uplatil. V Německu 
se o podvrhu ví nejpozději od roku 1985, kdy na toto 
téma proběhla mediální diskuse historiků. 
V Churchillově zakázce vycházely články v 
Rosenbaumově agentuře, která zásobovala 400 novin 
v 70 zemích světa. Po válce Churchill pobýval často o 
prázdninách v Rosenbaumově vile. Historikové dnes 
knihu, ze které Ransdorf přebral první citát, neberou vážně. 
Pouze "vzdělaný historik" Ransdorf poněkud "zaspal". (lb)
Ve své nejnovější replice citujete návrhy zacházení s Čechy, které byly časem zavrženy, čerpáte ze zdroje, který je prokázanou konfabulací, snášíte argumenty obsahující omyly historiků nebo jejich vyslovené dezinterpretace. Nápadná na Vašich přípisech je jedna věc. Na to, že mě považujte za nicotného skribenta, snášíte nápadně hodně protiargumentů. Proč asi? Že situace je vážná, že sedmdesát let budovaný domeček z polopravd a lží se začíná českým historikům bořit?

Vyvracet Vaše protiargumenty jeden o druhém by určitě naprostou většinu čtenářů odradilo. Zde jen několik málo nepravd, jejichž vyvrácení zabere minimum místa. Je dokázáno, že Rauschning si značnou část Hitlerových výroků vymyslel. V akčním programu SdP z roku 1938, tj. v karlovarských požadavcích, jiný program SdP do svého konce neměla, není ani slovo o likvidaci českého národa nebo ho naznačující. Do vnitrozemí přesídlilo ze všech odstoupených zemí, tedy i z Těšínska, Slovenska a Podkarpatské Rusi 193.277 lidí a to nejen osob československé národnosti, ne tedy 300.000 jen z území odstoupených Německu. Do angloamerického plošného bombardování Německa se Češi na práci do říše dobrovolně hrnuli tempem takovým, že pro ně muselo být týdně vypravováno šest zvláštních vlaků. Nyní se na vše podívejme z jiného úhlu pohledu.

pátek 24. července 2015

Výukou islámu proti antižidovským náladám?

Ústřední rada Židů v Německu požaduje výuku islámu jako formu prevence 
Předseda Ústřední rady Židů v Německu, Josef Schuster, požaduje celoplošné zavedení výuky islámu na německých školách. Tak by dle něj bylo možné preventivně působit proti protižidovským tendencím mezi muslimskou mládeží, prohlásil Schuster ve středu podle rozhlasové stanice Deutschlandfunk. Židé v Německu se sice podle něj nadále cítí bezpečně, ale přesto Schuster varoval, že „v některých problémových čtvrtích s vysokým podílem muslimsko-arabského obyvatelstva není rozumné se otevřeně ukazovat jako Žid“. Už v únoru Schuster Židům doporučoval v muslimských čtvrtích spolkovoněmeckých měst nenosit tradiční židovskou pokrývku hlavy.

Duel o historii mezi Ransdorfem a Krystlíkem: Komunistický europoslanec vědomě argumentuje nepravdivými údaji

Ačkoliv Miloslav Ransdorf studoval historii, neřídí se ani poznatky oficiálních českých historiků a udává nesmyslný počet Čechů, kteří po Mnichovu zůstali v "záboru"  
Tomáš Krystlík 
"Byl bych rád, kdyby mě neprofesionální žvásty skribenta 
Krystlíka neobíraly o čas. Mám hodně práce, finišuji s 
pěti knihami a čas parlamentních prázdnin je krátký", reaguje 
Miloslav Ransdorf na Parlamentních listech. Sám se 
svými tvrzeními ale rozchází s poznatky svých 
profesionálních kolegů z oboru.
Komunistický politik Miloslav Ransdorf reagoval na Parlamentních listech na články Tomáše Krystlíka. Ale ani tento jeho text nezůstane bez reakce:

Německo vystoupilo ze Společnosti národů z jiných důvodů (vynechávám je, jsou irelevantní) než kvůli povinnosti člena respektovat územní celistvost jiných států. Již tehdy byly východní hranice Německa kdykoliv (!!!) změnitelné na základě bilaterální smlouvy Německa s Polskem nebo s ČSR, v případě rozporu mezinárodní arbitráží (locarnský pakt). Na rozdíl od západních hranic Německa tedy nebyly východní nikým garantovány. Takže, když Německo podle Vás, pane Ransdorfe, chtělo expandovat na východ, tak proč by z Vámi uváděného důvodu z této organizace vystupovalo, když toho mohlo dosáhnout mírovými a Společností národů povolenými prostředky? Vojenské tažení do západní Evropy zahájilo Německo až po osmi měsících války, což implicitně potvrzuje, že s válkou s Francií a Velkou Británií nepočítalo. Neříkejte, pane Ransdorfe, že to nevíte!

Spacáková revoluce v ČT a arbitráž kvůli TV NOVA

Ronald S. Lauder (vlevo) na oficiální manifestaci "proti 
antisemitismu" v Berlíně v září loňského roku společně se 
spolkovoněmeckým prezidentem Joachimem Gauckem, dřívěj-
ším předsedou Ústřední rady Židů Dieterem Graumannem 
a spolkovoněmeckou kancléřkou Angelou Merkelovou
Foto: Michael Thaidigsmann / Wikipedia
Pokračování diskuse Debatního klubu hudebníka a spisovatele Petra Štěpánka a Ladislava Jakla, ředitele Centra společenských studií Institutu Václava Klause, má dvě témata: takzvanou spacákovi revoluci v České televizi a arbitráž České republiky kvůli televizi NOVA. Spacáková revoluce v České televizi je termín, kterým je míněno přespávání některých politiků na přelomu let 2000 a 2001, jako například Jan Ruml, ve velíně zpravodajství ČT na Kavčích horách v době, kdy se televizní zaměstnanci rozhodli neakceptovat volbu nového generálního ředitele ČT Jiřího Hodače.

Arbitráž České republiky kvůli televizi NOVA byla kauza mediálně veřejnosti prezentovaná tak, že například Vladimír Špidla oficiálně na tiskové konferenci k této kauze prohlásil: "Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozdělení televize nejen nezabránila, ale dokonce mu aktivně pomáhala." Česká republika zaplatila Ronaldu Lauderovi, prezidentu světového židovského kongresu a majiteli CME, více jak 10 miliard korun. Krizí v České televizi a sporem o televizi NOVA podle některých pozorovatelů vyvrcholil boj o vládu nad televizemi v České republice z ohledu politických, respektive mocenských zájmů. (-dk-)

čtvrtek 23. července 2015

Neznalá žurnalistka nekriticky zpovídá „lovce nacistických zločinců“ Stanislava Motla

Jak se nemají dělat rozhovory 
Tomáš Krystlík 
Vášní publicisty Stanislava Motla je pátrání pro tzv. nacistických zločincích. 
Foto: screenshot ČT
Všiml jsem si, že čeští televizní žurnalisté nedovedou vést interview, pokud vyžaduje jít do hloubky problematiky, evidentně pro nedostatek svého všeobecného vzdělání. Jako příklad nechť poslouží Daniela Drtinová z DVTV zpovídající lovce nacistických zločinců Stanislava Motla.

Prvním lapsem interview vedeného Danielou Drtinovou, když podle všeho mělo směřovat do hloubky, bylo opomenutí se Stanislava Motla optat na motivaci jeho lovu a zjistit příčinu, proč se specializuje pouze na německé národně socialistické zločince a ne na jiné, například bolševické.

„Islám v ČR nechceme“ – upřímné coming out pro Čechy a Židy s dlouhým vedením

143.381 osobám se to líbí

Vyhánění a „vyhánění“ senátora Veleby

Buď je senátor Veleba nevzdělán, nebo lže 
Tomáš Krystlík
V souvislosti s bavorskou návštěvou Pavla Bělobrádka, který uctil pamárku obětí poválečného vyhnání Němců z tehdejšího Československa, Jan Veleba Českému rozhlasu sdělil: „Čekal bych, že tak (Bernd Posselt) učiní vůči lidem vyhnaným z pohraničí v roce 1939 (uctí jejich památku), což se nestalo… Ta první věc je příčina (vyhnání Čechů z pohraničí), ta druhá věc (vyhnání Němců z ČSR) je následek. A brát to v obráceném pořadí je podle mého názoru špatně.“

středa 22. července 2015

Absurdity českého internetu: „Slovanské národy, spojme se!“

Lukáš Beer 
Letní pařáky tohoto července realisticky aspirují na post držitele rekordu v disciplíně o nejteplejší léto posledních let, ale – jak se zdá – probouzejí zároveň v některých krajinách, ač v míře omezené, k životu dokonce i zastydlé archaické slavjanofilské ideje. Takové, jež pamatují ještě naši pradědi! Jeden takový zjev můžeme pozorovat nyní na Czech Free Press. Redakce portálu převzala jakýsi obskurní manifest pod názvem „Slovanské národy spojme se - Славянские народы“, který názorně ukazuje, jak si člověk v některých krajinách také může vysvětlovat příčiny a pozadí krize na Ukrajině. Už v dobách pravěkých se také nechápaví vůdci primitivních lidských kmenů pokoušeli svým ovečkám vysvětlovati hromy, blesky a krupobití jevy nejrůznějšími a zákonitostmi nadpřirozenými. Ale i dnes, jak se můžeme přesvědčiti, nalézáme mezi jedinci – příslušníky kmenů slovanských – moudré jasnozřivce, schopné zplodit následující rozumy: „Západ s USA rozeštvává slovanské národy. Jediným východiskem je, aby se slovanské národy spojily proti rozpínavosti a nenažranosti západu, představitelé západu mají plnou hubu demokracie, jde mu však o zotročení slovanů a vykrádání jejich bohatství. 14 Slovanských národů, to už je pořádná síla, která stojí proti chamtivosti germánských národů. Po staletí se nás snaží podrobit, jenže i když jsme každý národ žil svým životem, přesto do dnešní doby existujeme. Jediné co se jim povedlo, ovlivnit naši kulturu a tradice.“

Nepravdy veterána Pavla Vranského o sudetských Němcích

Tomáš Krystlík
Pavel Vranský se v roce 1921 narodil v židovské rodině a 
v roce 1939 odešel do zahraničí, kde se zapojil 
do služeb protivníka. Foto: Paměť národa
V článku Parlamentních listů tvrdí Vranský naprosto nepravdivě: „Odsunutí sudetských Němců je nesprávným termínem, neboť to byli českoslovenští předváleční občané, kteří získali říšské občanství a potom se toho československého vzdali. To je ale podstatná věc, neboť na našem území žili lidé, kteří si československého občanství naprosto nevážili… My ovšem víme, že 98 procent všech Němců, kteří tady před válkou žili, pak přijalo německé občanství, a to již v době, kdy ještě existovala předválečná Československá republika a ta nikdy neměla v zákonech dvojí občanství.“

úterý 21. července 2015

Známý židovský postkomunistický politik Gregor Gysi vyjádřil radost z vymírání Němců

Gregor Gysi. Foto: screenshot YouTube
Známý lídr postkomunistické spolkovoněmecké strany Die Linke, židovský právník Gregor Gysi nechal o sobě před dvěma roky překvapivě slyšet, když v rozhovoru pro německou rozhlasovou stanici Deutschlandfunk požadoval „ukončení okupace Německa“ a „zrušení okupačního statutu“, aby se tak „Německo mohlo konečně stát suverénní zemí“. Posléze tyto požadavky opakoval v rozhovorech pro deník Der Tagesspiegel a pro dvě televizní stanice. V programu televizní stanice phoenix 8. srpna 2013 v podobném tónu doslova řekl, že bychom měli „ukončit okupaci Německa. Nemáme rok 1945. Píšeme rok 2013“. Skutečnost, že Gregor Gysi tehdy na toto téma takto otevřeně promluvil, svého času mnohé překvapila.

Premiér české vlády opakuje klišé o „excesech“

Tomáš Krystlík 
Z páně Sobotkova stanoviska: „Taková gesta smíření, jaké učinil Pavel Bělobrádek, pomáhají zlepšovat vztahy a patří do sjednocující se Evropy počátku 21. století. Ale vždy, když si u nás nebo v Německu připomínáme památku obětí excesů během divokého vyhánění, je potřeba současně zdůraznit klíčový význam příčiny a následku v česko-německých vztazích.“

pondělí 20. července 2015

Iniciativa „Islám v ČR nechceme“ slouží protičeským a protievropským zájmům – aneb Mluvíš-li jen o hrozbě islámu, nemáš daleko ke Zdi nářků



Dokumenty hrůzy

Němečtí vyhnanci z Čech a Moravy nebyli v Rakousku v prvních letech vůbec vítanými hosty 
Niklas Perzi
Autor textu Niklas Perzi (vlevo) se 30. května zúčastnil "Pochodu smíření
a jeho zakončení v klášterní zahradě na Mendlově náměstí v Brně. Pokusil se 
také diskutovat s několika málo odpůrci akce, kteří jsou na fotografii 
v uniformách. Foto: Lukáš Beer
Úmrtní kniha fary Waldkirchen ve Waldviertelu se neliší od všech těch ostatních. Ale udávaný věk a důvod smrti z června 1945 je zde zvláštní: jde o kojence, malé děti, které zemřely vyčerpáním a podvýživou. Oběti vyhnání německých obyvatel z města Jihlavy, které je od dolnorakouských hranic vzdáleno šedesát kilometrů.

Jsou to dokumenty hrůzy, jejíž dimenze dnešní pozorovatel už dnes asi nedokáže emocionálně pochopit. Smrt 23 jihlavských dětí představuje jednu z nejtragičtějších kapitol nucené etnické homogenizace, v rámci jejíhož průběhu bylo po konci Druhé světové války z Československa vyhnáno a vysídleno více než 2,5 miliónů osob s německou mateřskou řečí. To bylo další pouštění žilou pro bohaté, vysoce zprůmyslněné české země po holocaustu, válce a nacistickém teroru, dříve než se o tři roky později chopili moci komunisté. Děti byly pohřbeny na farním hřbitově ve Waldkirchenu, kde byl později zřízen pamětní kříž. Dodnes se zde setkávají přeživší a jejich potomci. Od převratu v roce 1989 sem přijíždějí také zástupci dnešní české Jihlavy, pokládají zde věnce a truchlí nad oběťmi.

neděle 19. července 2015

Proč mají čeští historici potřebu lhát i po 70 letech?

Tomáš Krystlík 
Nic jiného člověka trochu obeznámeného s fakty nemůže po shlédnutí Hyde Parku na téma postupimská konference odvysílaného 17. července 2015 v ČT 24 napadnout. Divák je zahrnován téměř hodinu nepodstatnými detaily od dvou českých historiků Jana Křena a Roberta Kvačka, až se musí ptát, zda si tak málo informativní pořad si vynutili oba dějepisci, potažmo česká oficiální historiografie, nebo zda se tak stalo, soudě podle kladených otázek nesměřujících k jádru věci, nekompetentností redakce České televize. Zastavme se u pár evidentních lží obou dějepisců.

Zločinecká hra sociálních demokratů o voličské hlasy se jim zřejmě nemile vymstila

Nová turecká iniciativa jim chce konkurovat a zmobilizovat všechny cizince – půlku obyvatel Vídně
Lukáš Beer
Neomarxistický multikulturalismus a multirasismus je nejvíce destruktivní ideologií, s jakou se evropská společnost doposud setkala. Rakouská sociální demokracie nese hlavní zodpovědnost za reálně hrozící naplnění prognózy, podle níž bude autochtonní obyvatelstvo ve „vlastní“ zemi nejpozději v roce 2050 tvořit menšinu. Tento stav se ale hlavního města Vídně týká již dnes. Prozrazuje to oficiální statistika: 27,8% obyvatel země má již dnes přistěhovalecký původ. Nejvážnější je situace ve Vídni, kde tento podíl cizinců činí dle oficiální statistiky 49%. Ovšem mnohem více alarmující budou čísla, pokud zohledníme navíc věkové složení obyvatelstva. Celých 70% dětí ve věku 5-9 let má ve Vídni přistěhovalecký původ, ve skupině 0-4 let podobně 64%. A u obyvatel Vídně ve věku 15 až 19 let má přistěhovalecký původ 60%.

sobota 18. července 2015

Azylanti provokují s nápisem na tričkách „Miluji sport, nenávidím Německo“

Foto: Facebook
V Sasku vyvolal rozruch „antirasistický turnaj v kopané“, na kterém žadatelé o azyl měli oblečená trička s heslem „Love sport – hate Germany“. Starosta města Ulbersdorf, Ralph Lux, kritizoval tuto akci, jež minulý víkend proběhla v jeho obci, podle listu Sächsische Zeitung slovy: „Kdo šíří nenávist vůči své zemi nebo vůči své hostitelské zemi, opouští půdu poklidného spolužití.“ Starosta se pohoršeně ptá: „Jak má prosím fungovat integrace v zemi, kterou dotyčný jako žadatel o azyl nenávidí?“ Turnaj pořádalo „levicově“-extremistické „Alternativní kulturní a vzdělávací centrum“ z Pirny, které vyvolalo rozruch již před čtyřmi roky – tehdy se toto sdružení právní cestou pokoušelo prosadit, aby smělo být dotováno penězi státu, aniž by muselo souhlasit s formulací, že se hlásí k ústavnímu ustanovení o „základním demokratickém řádu“ spolkovoněmeckého státu.

čtvrtek 16. července 2015

Mimikry „mírumilovného“ Jana Kovanice

Lukáš Beer 
Když jsme s ženou Ivanou na konci dubna 2006 přiletěli do země izraelské, první, co mne překvapilo, byl pocit absolutního míru. Už klesání na přistání, při kterém piloti EL AL vedli své letadlo za ranního šírání mezi mračnými horami, ve kterých se blýskalo, bylo velmi mírné, až mírové. Zapsal jsem si tehdy: „Cítíme takovou jistotu pilotů, že bychom se s nimi klidně vydali i na bombardování Bagdádu.“ 
***
Tolik výmluvná ukázka z fejetonového cestopisu publicisty Jana Kovanice, jehož články povětšinou přebírá košer internetový deník Neviditelný pes. Co se musí odehrávat v hlavě tohoto v českém jazyce tvořícího publicisty, pokud jako první myšlenku asociuje pocit míru s bombardováním hlavního města cizího státu? Co pro tohoto člověka znamená slovo „mír“? Ruku na srdce, sotva který Středoevropan nebo Čech se dokáže do těchto Kovanicových myšlenek rozumově a citově vcítit. Ledaže by člověk byl pro takový způsob cítění predestinován podobně vytříbeným rodokmenem jako pan Kovanic, a tak by s větší pravděpodobností dokázal viděl svět jeho očima. Ale vyvarujme se raději paušalizujícímu házení všech příslušníků určitého etnika do jednoho pytle, káže nám rozum a morálka. To by přeci bylo tak hloupé a nevzdělané.

středa 15. července 2015

Berlínská hodina dějepisu

Gernot Facius 
Na začátek jedna celkem pozitivní zpráva: Německo si poprvé prostřednictvím celostátního pamětního dne oficiálně připomnělo milióny krajanů, kteří před 70 lety z donucení přišli o svou vlast. A ta o něco méně dobrá zpráva zní: Toto vzpomínání bylo mediálně přehlušeno výzvou spolkového prezidenta, abychom prokazovali více empatií vůči vykořeněným lidem těchto dnů. „Nepodceňujme se dnes“, nabádal Gauck ve smyslu poválečného integračního potenciálu, stejně jako vzhledem k aktuální situaci uprchlíků. A tak se velmi rychle utvrdilo podezření, že osud německých vyhnanců z vlasti se má instrumentalizovat, aby se tím politicky zpopularizovalo nekontrolované masové přistěhovalectví. Ovšemže to mnohé dokazuje. Neboť pamětní den obětí útěku a vyhánění byl politiky velké koalice, sestávající z CDU/CSU a SPD, spojen s Mezinárodním dnem uprchlíků, na kterém se před 15 lety usneslo generální shromáždění OSN. Víc už z toho získat nebylo možné, ač se tehdejší předsedkyně Svazu vyhnanců Erika Steinbachová snažila, co to šlo. Její nástupce, sedmihradský Sas Bernd Fabritius (CSU), považuje tématické spojování přesto za velmi dobré, jak řekl pro berlínský list Der Tagesspiegel: „Věc vyhnanců se tím neztratí, ale naopak. Jakmile se jejich utrpení spojí s utrpením všech ostatních obětí útěku a vyhánění, ukáže se, že i jejich vyhnání bylo bezprávím.“ Ale nespletl se zde poněkud? Noviny Springerova koncernu Die Welt pouze napadlo připomenout si tlak německého hospodářství, abychom si prostřednictvím ulehčení v azylovém právu odpomáhali proti nedostatku odborných pracovních sil.

úterý 14. července 2015

Nacionální socialismus a „evropská myšlenka“ (20.)

Předchozí části: 1. část – 2. část – 3. část4. část5. část6. část7. část8. část9. část10. část11. část12. část13. část14. část15. část16. část17. část18. část19. část
„Maloněmectví“ – jedna z překážek evropské jednoty (Přednáška z 14. ledna 1945)
Alexander Dolezalek
Pouze tehdy, když nyní jako národ středu, těžiště a ústředního bodu v Evropě 
opět přijmeme nadnárodní tradici, budeme se moci oprostit od nebezpečí 
objetí a budeme moci Evropě dát vnitřní mír. Pak se snad jednou může 
dostavit doba, kdy se ve vyjádření odpovídajícímu naší době stane skutečností 
obraz, který vytvořil malíř miniatur v evangeliáři Otty III., krále Saska, o 
poslání Říše. Německý císař a národy Říše, jemu vzdávající hold: 
Roma, Gallia, Germania a Sclavia.
Pročpak je sjednocení Evropy prostřednictvím konstruktivní německé mírové myšlenky životní otázkou kontinentu, a tím také naší?

1. Co se týče kontinentu: Vedle Velké východní Asie by Evropa roztříštěná do 26 států hospodářsky a politicky hrála úlohu Balkánu Země. Prospěch z našeho rodinného sporu by měly mimoevropské velmoci. My Evropané sedíme v jedné lodi! Na místo rovnováhy evropských států vstupuje rovnováha kontinentů. Moderní rozvoj průmyslu a dopravní techniky už dávno překonal úzké hranice. Připadají nám dnes stejně nesmyslné jako vedení hranic v Durynsku před světovou válkou, kdy člověk musel během jednodenního pochodu po cestě překročit 42 krát různé zemské hranice. Jedině tak se lze ubránit zasahování Ameriky a americké hospodářské expanzi, když se mateřský kontinent bude chránit Monroeovou doktrínou a bude se společně bránit všemi zbraněmi. Jeden moudrý francouzský pozorovatel to vyjádřil takto: Němci chtějí vyhrát válku, aby sjednotili Evropu – nebylo by lepší sjednotit Evropu, aby se vyhrála válka? Bolševismu, jenž je nacionálně a sociálně-politicky šikovně adaptován na evropské slabiny, a mocnému tlaku jedné pětiny zemského povrchu s dvojnásobně větším počtem obyvatelstva, které ještě navíc vykazuje dvakrát tak vyšší porodnost, se lze ubránit (...) pouze socialistickou Evropou. (...)

pondělí 13. července 2015

Mariánskolázeňský případ sadisty Leo Kleina a ty ostatní

Před 70 lety kryla vyšší místa zločiny dvacetiletého ředitele nemocnice 
Lukáš Beer
V tzv. Halbmayrově domě – donedávna ještě symbol 
Mariánských Lázní – fungovala po válce tzv. výpomocná 
nemocnice, kde se na německých pacientech a na německém
 zdravotním personálu dopouštěl těžkých zločinů 
dvacetiletý ředitel Leo Klein.
Na osm set tisíc českých zlatokopů vtrhlo v létě před sedmdesáti lety do vesnic a měst, z nichž byli vyháněni čeští Němci“, píše se úvodem v článku Ivana Motýla (Rabování Čechů v pohraničí v létě 1945 je dějinná ostuda), který vychází v aktuálním vydání časopisu Týden. Před nedávnem vycházel na Našem směru krátký seriál, pojednávající mj. o polemice části bezprostředně poválečné české nekomunistické inteligence ohledně „odsunu“ sudetských Němců. Několikrát zde bylo zmíněno jméno novináře Michala Mareše, na tehdejší dobu odvážného kritika „odsunu“, ale i neutěšených a zčásti vyloženě zločineckých poměrů v pohraničních oblastech po zmíněném vpádu statisíců „českých zlatokopů“. Mareš (1893–1971) tak činil na stránkách časopisu Dnešek, pro který napsal několik, tehdejší českou veřejnost a český tisk pobuřujících článků – část z nich vyšla v seriálu nazvaném „Přicházím z periferie republiky“. Mareš považoval za svou novinářskou čest nemlčet o skutečnostech, kterých byl svědkem. Na druhou stranu bychom ale neměli zapomínat, že jeho kritika „odsunu“ Němců argumentovala především, a někdy i výlučně, hospodářským aspektem. Jeho reportáže se snažily čtenářstvu vysvětlit, že odstraněním Němců se odstraní potřebná pracovní síla, která pak bude v pohraničí chybět. Mareš zastával názor, že Němce, kteří se „neprovinili“, by bylo rozumnější v Československu ponechat, ale jejich děti bylo třeba posílat do českých škol a nakonec prostřednictvím asimilace tak učinit se sudetských Němců „dobré Čechy“.

neděle 12. července 2015

Češi v odstoupených územích a v německých ozbrojených silách za druhé světové války

Upřesnění ke článku o vídeňských Češích 
Tomáš Krystlík 
V německých branných silách podle odhadu mohlo sloužit až 80.000 Čechů, 
mnohem více než v československých vojenských jednotkách na straně 
spojenců, což se dodnes v českých dějepisných pojednáních pečlivě zamlčuje. 
Ilustrační foto: archiv Lukáše Beera
Dost mě irituje, narážím-li léta neustále na dezinter- pretace a lži českých historiků i v bakalářských, magisterských a doktorských pracích týkající se i jen okrajově předmětu článku. Vedoucí autory těchto prací je na nesmysly v nich neupozorní a oponenti je beze všeho pustí a ještě autory pochválí. Poslední kapkou, kterou pohár přetekl, byla četba bakalářské práce Matěje Kotalíka Češi ve Vídni v letech 1934-1945. Perzekuce, kolaborace a odboj menšiny (Univerzita Karlova v Praze, 2007). Takže zde zhuštěně o tématu v titulku.

Pravicoví radikálové?

Čtenářský dopis 
Sudetoněmečtí funkcionáři Bernd Posselt a Steffen Hörtler 
(vlevo) se netají svými antipatiemi vůči předsedovi Witikobundu. 
Felix Vogt Gruber (vpravo) se měl provinit i tím, že v 
dubnu navštívil valnou hromadu SKS ČMS. Foto: Lukáš Beer
Po posledním Sudetoněmeckém dni jsem si obstaral nejrůznější noviny, abych si přečetl komentáře. [Bavorský ministerský předseda] Seehofer se o Posseltově projevu pochvalně vyjádřil, že byl grandiózní. My jsme považovali také za „grandiózní“, že nás označuje za štváče, extremisty a za lidi na pravém okraji. Jako sudetští Němci nástupnické generace si to nemůžeme nechat líbit. Stačí, když si vzpomenu na prezidenta Zemana v Aši (v dubnu 2015) a ptám se, jestli naši politikové nejsou slepí a hluší, co se týká Čechů? Hodně lidí neví, co se u nás děje.

pátek 10. července 2015

Většina vídeňských Čechů sloužila ve Wehrmachtu

Lukáš Beer 
99,7% Čechů žijících v Rakousku odpovědělo 10. dubna 1938 slovem "JA" 
na otázku: „Souhlasíš se znovusjednocením Rakouska s Německou říší, 
uskutečněným 13. března 1938, a hlasuješ pro kandidátku 
našeho Vůdce Adolfa Hitlera?“
Postavení české menšiny žijící ve Vídni v období let 1939-1945 nepatří k atraktivním předmětům zájmu českých historiků. Jedinou (mi známou) česky psanou hlubší studií k tomuto tématu je bakalářská práce Matěje Kotalíka. [1] Ale i ta – ačkoliv v mnoha směrech precizně vypracovaná – se nevyhýbá některým stereotypním hodnocením a selektivnímu nazírání. Já sám jsem se této otázce věnoval v omezeném rozsahu v knize Hitlerovi Češi.

Přitom lze přeci ale předpokládat, že musí jít o téma poutavé, neboť – ponecháme-li stranou marginální skupinu osob české národnosti, žijící před uzavření Mnichovské dohody na území Německa – byli to právě příslušníci českého národa žijící v Rakousku, jmenovitě ve Vídni, kteří se jako první seznámili s každodenním životem v nacionálněsocialistickém politickém uspořádání.


středa 8. července 2015

Report denunciantky „Pavly B.“ – odstrašující případ názorového teroru na české vysoké škole

Škola se obrátila s žádostí o radu na pražskou Židovskou obec
Lukáš Beer 
Filozof Jiří Fuchs, který byl nedávno hostem Debatního klubu, dosti přesvědčivě ve svém vystoupení líčí současnou tvář názorově totalitních snah a metod tzv. levicového liberalismu, se kterými přeci jenom mají větší zkušenosti obyvatelé západoevropských zemí nežli Češi, v jejichž vlasti se zastrašující strategie „political correctnes“ prakticky nachází ještě v plenkách. Toto osudové – řekněme klidně – požehnání nemá své příčiny pouze ve skutečnosti, že režim liberální demokracie byl v Čechách a na Moravě opětovně nastolen teprve před čtvrt stoletím a Češi, proškolení komunistickou ideologií,  si nejprve museli projít jinými ranými fázemi materialistické duchovní převýchovy nového ražení a ve společnosti se musely nejprve sukcesivně vytvářet, a posléze také saturovat, určité hmotné, konzumní a hedonistické potřeby, zatímco v západoevropských zemích tento proces převýchovy k „political correctness“ mohl nerušeně probíhat již celá desetiletí před rokem 1989.

Slova a skutky

Manfred Maurer 
V České republice se mnohé beze sporu dalo do pohybu. Po Brně si také Přerov připomněl oběti, které byly v tomto středomoravském městě zavražděny před 70 lety, protože tito lidé byli Němci. Možná i v Ústí nad Labem přijdou na to, že by bylo moudré napodobit Brňany a Přerovany. Ovšem nad Labem je ještě obtížnější distancovat se věrohodně od poválečných zločinců. Protože to by vycházelo zřejmě z předpokladu, že by most, ze kterého byli v červenci 1945 oni nešťastníci svrženi na pospas smrti, byl přejmenován. Ten totiž nese jméno hlavního strůjce Edvarda Beneše.

Nový náhubkový paragraf: Kdo „štve proti cizincům“ před více než 29 lidmi, bude trestně stíhán

Týká se to např. i Facebooku: Kdo olajkuje nebo sdílí „štvavý komentář“, může až na rok do vězení
Jak včera odpoledne exkluzivně informovalo online-vydání levicově liberálního, v Rakousku vydávaného deníku Der Standard (zakladatelem a téměř 100%ním vlastníkem listu je Žid Oscar Bronner, stejně tak je zakladatelem významného rakouského levicově-liberálního zpravodajského týdeníku Profil), usnesl se v úterý rakouský parlament na novele paragrafu trestního zákona, postihujícího „poštvávání“ proti příslušníkům jiných etnických skupin, menšin apod. Doposud bylo trestné difamovat člověka kvůli jeho konkrétnímu původu nebo podle státní příslušnosti. Pod toto chápání nespadalo ovšem všeobecné „poštvávání“ proti cizincům bez udání jejich etnického původu. Podle listu Der Standard se jedná o „jazykový detail, který ovšem před soudem činí velký rozdíl“. Noviny píší, že „nyní se tato mezera opravila“. Prý ale nadále beztrestné zůstává „poštvávání proti žadatelům o azyl a utečencům“, což mezitím kritizují v Rakousku „utečenecké organizace“.

úterý 7. července 2015

Opožděné poselství

Objevila se pozůstalost z brněnské cely
Primátor města Brna Oskar Judex (1894-1953) se během války v mnoha 
směrech zasloužil o výstavbu a restaurování budov a komunikací v Brně. 
Na snímku je Třída Horsta Wessela (dnes ulice Husova) během 
stavebních prací počátkem čtyřicátých let.
Mí milí krajané z Brna! 
Náš primátor Oskar Judex mne koncem listopadu roku 1946, když právě stanul před lidovým soudem – všichni jsme se tehdy obávali, že dostane oprátku – , v šibeniční cele na ulici Cejl 71 pověřil úkolem, abych vyřídil „jeho poslední pozdravy“ svým milým Brňanům v Bavorsku. Asi všichni máme srdečně radost z toho, že to nebyly jeho poslední pozdravy a že „náš Oskar“ bude brzy mezi námi, protože odsouzení na doživotí nepotrvá věčně. O tom rozhoduje Bůh, a ne Gottwald. Děkuji našemu Oskarovi obzvláště za to, že za mě vynášel kýbly – já totiž byl moc slabý na to, abych to vykonával rychlým krokem. [Pozn. překl.: „Kübeln“, tedy „kýblování“, se říkalo vynášení exkrementů v kýblech ven z cel, ve kterých nebyla toaleta.]

Mluvčí velvyslanectví Izraele přiznala, že udržování pocitu „německé viny na holocaustu“ pomáhá židovskému státu

Izrael nemá zájem na normalizaci vztahů s Německem. „Holocaust“ pomáhá udržovat exkluzivitu 
V rámci uzavřeného setkání izraelských novinářů a diplomatů prohlásila dle informací izraelského deníku Haaretz mluvčí velvyslanectví Izraele v Německu, Adi Farjonová, že je v zájmu Izraele, aby se udržovaly pocity německé viny na tzv. holocaustu a že Izrael proto neusiluje o normalizaci vztahů s Německem. Jak Haaretz dále informoval, vyjádřilo po „uzavřené schůzi“ několik pozvaných novinářů své znepokojení nad těmito výroky Farjonové a rozhodli se proto s nimi seznámit veřejnost. Jedna novinářka, která chtěla zůstat v anonymitě, zmíněnému deníku o Farjonové řekla: „Mluvčí jasnými slovy vyjádřila, že Izrael má zájem na tom, aby se udržovaly pocity německé viny. Dokonce řekla, že bez nich bychom byli zemí jako každá jiná, alespoň co se jich týká.“

sobota 4. července 2015

Měl Edvard Beneš za úkol rozpoutat válku?

Tomáš Krystlík 
Přivedl mě k tomu jeden diskutér v mém blogu, který se podivoval, že iredentistické snahy Jihotyrolanů v 60. létech minulého století podporoval finančně a trhavinami Sovětský svaz. Jakou roli pak v druhé polovině 30. let minulého století sehrál E. Beneš, o kterém se tvrdí, že byl agentem sovětských tajných služeb? Co se o tom ví? Existují pouze indicie, přímé důkazy nejsou k dispozici.

pátek 3. července 2015

Totalita levicového liberalismu na scéně – její původ a její rafinované metody

"Svobodná vůle je zaměřena k zdokonalení osoby – zdokonalení je popsáno mravním zákonem"
Roman Cardal a Jiří Fuchs jsou hosty Debatního klubu
Academia Bohemica je soukromá filosofická škola a na jejích stránkách se píše, že jedním z hlavních motivů činnosti Academia Bohemica je snaha o vyplnění prázdného prostoru, který vznikl vlivem jednostrannosti univerzitně fixovaných trendů soudobé filosofie. Autoři tohoto textu dále uvádějí, že jsou totiž přesvědčeni o hluboké krizi současného filosofického myšlení a má jít o jev, který není jen přechodný. Je totiž, podle autorů textu, logickým vyústěním vývoje novověké filosofie a symptomem této krize je ztráta hlavních témat filosofie, jejichž případné řešení je mimo jiné i nezastupitelným prostředkem racionální životní orientace. Důvod této ztráty spatřují autoři textu v katastrofální teorii poznání novověku. Hlavní otázky filosofie jsou totiž neempirické, metafyzické, zatímco vyznění novověké gnoseologie je radikálně protimetafyzické. Hlavním cílem působení Academia Bohemica, je podle autorů textu tedy rehabilitace autentického filosofického myšlení, které je v podstatě metafyzické; metafyzické jsou paradoxně i jeho negace. Proto jde o prolomení bariéry předsudků, které vzešly z protismyslné negace metafyzického myšlení. Jde o znovu zpřístupnění problémů, bez jejichž tematizace selhává filosofie nejen sama v sobě, ale i ve své hlavní životní funkci: v explikaci lidského života; pak nastupují ideologie. V rámci Debatního klubu jsme si dovolili pozvat dva lektory Academia Bohemica Jiřího Fuchse a Romana Cardala, aby své teze o smyslu soudobé filozofie a dalších tématech představili širší veřejnosti.

Stručná geneze vyhnání Němců

Češi byli již v dubnu 1939 odhodláni Němce českých zemí vyhnat nebo zabít. Bylo by tedy na čase opustit tvrzení o pochopitelné odvetě českého lidu za německý národně socialistický teror za Protektorátu. 
Tomáš Krystlík 
Protože se v internetových diskusích i v české historiografii donekonečna omílají české bláboly o příčinách vyhnání Němců z českých zemí, krátké antidotum.

Do poloviny 19. století se prosadil Palackého názor, že země Království českého patří výhradně slovanskému českému obyvatelstvu, ostatní usedlí v zemi jsou jen přistěhovalci, kolonisté bez ohledu na skutečnost, že v zemi sídlí již mnohá staletí. Tím byl učiněn první krok k budoucímu zbavení českých zemí německého obyvatelstva.

čtvrtek 2. července 2015

Chaim Wertheimer odešel, v Česku pěstovaný mýtus „Sir Nicholas Winton“ zůstává

Lukáš Beer 
Česká veřejnost stádovitě přijala legendu o "Siru Nicholasu Wintonovi"
Novinář Martin Weiss zřejmě pod vlivem oné záplavy jednomyslných komentářů všech českých médií, připomínajících ještě komunistickou éru zglajchšaltovaného tisku, a pod vlivem stádovité reakce české populace na sociálních sítích nebojácně nakousl zajímavé okolnosti úspěšného mediálního pěstování kultu jisté osobnosti, kterou v České republice zná dnes patrně každý školák, když napsal: „To, že se z Wintona v posledních letech u nás stala legenda, je dílem hrstky zcela konkrétních lidí... Byť může být při sledování zblízka ta kampaň až trochu protivná. Bez kampaně se nikdo nový nedostane do čítanek. A je důležité, co je v čítankách.“

středa 1. července 2015

Christopher Street Day: Homosexualisté celého světa oslavují pokus o usmrcení policistů zlynčováním

Homosexuální podsvětí se před 46 lety pokusilo zlynčovat policisty. Místo, kde vypukla „revoluce LGBT-hnutí“, bylo střediskem drogové scény a homo-prostituce. Navzdory tomu „hnutí gayů a lesbiček“ dnes tyto události prezentuje po svém
Shodou okolností (?) prakticky ve stejný čas, kdy si 
homosexualisté připomínají „historickou událost“ Christopher 
Street Day, rozhodl severoamerický Supreme Court o legalizaci 
stejnopohlavních manželství ve všech státech USA. Facebook 
zavedl jako signál sympatie s tímto rozhodnutím pro své 
uživatele možnost opatřit svůj profilový obrázek duhovými 
barvami. Učinil tak i zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg.
Tzv. „Rada Evropy“ v pondělí ostře odsoudila zásah turecké policie proti nedělní homosexualistické demonstraci v Istanbulu. Komisař „Rady Evropy“ pro lidská práva Nils Muznieks v pondělí v této souvislosti na sociálních sítích uváděl, že je z této události „šokován a velmi zklamán“. Turecká policie totiž zakročila vodními děly, slzným plynem a gumovými náboji proti účastníkům pochodu homosexuálů, leseb a dalších osob s vrozenou poruchou sexuální identity, poté co účastníci nevyslechli výzvu, aby se rozešli. „Pochodu hrdosti“ v Istanbulu se také zúčastnili diplomaté z Francie, Velké Británie a USA.

Akce tureckého homosexualistického hnutí spadala do vlny podobných „pochodů hrdosti“ v dalších zemích, které se souhrnně nazývají „Christopher Street Day“ (CSD) – což je označení pro „historický milník“ v dějinách „LGBT komunity“. Ale co se za touto událostí ve skutečností skrývá?